Existují i další zákony, které v Písmu svatém nenajdeme.
Na rozdíl od zákonů odvozených metodou הֶקֵּשׁ Hekkéš, byly tyto zákony předávány z generace na generaci, jedná se tedy o tradované zákony.
Tento zdroj karaimské halachy označujeme jako סבל הירושה Sével ha-jeruššáh (jho dědictví).*

* Někdy také jako Sbírka קבוץ nebo Odvozená moudrost דעת השליך.

Sével ha-jeruššáh se zásadně liší od talmudistického pojetí tzv. Ústní Tóry, protože není nikdy v rozporu s tím, co je psáno v Písmu svatém כָּתוּב.
Talmudisté naproti tomu pomocí své ústní tóry podřizují vlastnímu učení to, co je psáno v Písmu svatém a využívají pravomoc, kterou jim jejich ústní tóra uděluje, a vykládají to, co je psáno v Písmu svatém i způsoby, které nedávají smysl.
Sével ha-jeruššáh má vždy základ v Písmu svatém a obsahuje ustanovení, která přijímají všichni Izraelité, tedy nejenom karaimové ale i talmudisté.

Komentář k § 1.6

Sével ha-jeruššáh versus tradice

Sével ha-jeruššáh je velmi často chybně chápán jako veškerá tradice.
Tento pohled ale není správný, protože Sével ha-jeruššáh zahrnuje pouze právně závaznou tradici.
A právně závazná tradice je pouze taková tradice, která je nezbytná pro řádné dodržování zákonů obsažených v textech Písma svatého.
To je jeden z důvodů, proč rav Elijahu Bašjači tvrdí, že Sével ha-jeruššáh je má vždy základ v tom co je psáno v Písmu svatém כתוב.

Jako příklad סבל הירושה mohou posloužit zákony týkající se zásnub a věna.
V Písmu svatém sice najdeme mnoho veršů zmiňujících zasnoubení (5M 22:23) a věno (2M 22:15), žádný z nich ale zásnuby ani věno nedefinuje.
Nicméně nějaká právně závazná norma pro zásnuby existovat musí, neboť za pohlavní styk se zasnoubenou ženou hrozí trest smrti (5M 22:24).

Karaimové zastávají názor, že Tóra zasnoubení ani věno nedefinuje jednoduše proto, že to byly již v době před darováním Tóry vším Izraelem obecně známé a praktikované nábožensko-právní úkony.
Proto nebylo potřeba aby jejich definice byla sepsána v Tóře, natož aby byla odhalena v jakémsi samostatném ústním zákoníku.

V každém případě byl v post-biblických dobách obsah a účel těchto nábožensko-právních úkonů znám především skrz tradici (i když i z veršů samotných lze odvodit jejich smysl).
Tato tradice je Sével ha-jeruššáh (jho dědictví) a je právně závazná; tzn. nedává nám možnost volby.
Autorita a legitimita této tradice je zcela zřejmá, neboť (jak jsme již uvedli) uplatnění trestu smrti ve výše uvedeném případě závisí na přesné a jednoznačné definici zasnoubení.
Tento příklad nám názorně ukazuje, co měl rav Elijahu Bašjači na mysli, když tvrdil, že Sével ha-jeruššáh musí mít vždy základ v tom co je psáno v Písmu svatém כתוב.
Jsou to zmínky o zasnoubení obsažené v biblickém textu, co dává této konkrétní tradici nábožensko-právně závazný status.

Dalším příkladem Sével ha-jeruššáh (jha dědictví) je stanovování počátku měsíců.
Nikde v textu Tóry není počátek (kalendářního) měsíce explicitně definován.
Je však jasné, že počátek (kalendářního) měsíce musí mít přesnou nábožensko-právní definici, neboť biblické svátky jsou závislé na přesném a jednoznačném stanovení počátku (kalendářního) měsíce.
Karaimští učenci tvrdí, že pokud jde o stanovení počátku (kalendářního) měsíce, Tóra nepřímo vyžaduje stanovení počátku (kalendářního) měsíce metodou dostupnou v době darování Tóry.
A protože v té době Izraelité ke stanovení počátku (kalendářního) měsíce využívali přímé pozorování měsíce (novoluní) a protože se jednalo o obecně známou metodu, není tato metoda v textu Tóry popsána.

Příkladem nábožensko-právně nezávazné tradice je výběr a pořadí textů karaimských modliteb, uložení novorozeného chlapce na sametový polštář během obřízky či nošení kipy.
Tyto tradice nejsou nábožensko-právně závazné a nelze je považovat za součást Sével ha-jeruššáh (jha dědictví).
Ani skutečnost, že jsou tyto tradice po staletí obecně dodržovány, z nich nemůže udělat nábožensko-právně závazné normy.
Tyto tradice nemají oporu v tom, co je psáno v Písmu svatém כתוב a nejsou proto integrální součástí biblického právního řádu.
To nic nemění na skutečnosti, že si tyto tradice nezaslouží hluboký respekt.

Všiml jsem si, že někteří neo-karaité validitu a legitimitu Sével ha-jeruššáh zpochybňují.
Je to nejspíše z toho důvodu, že nechápou, že závazné jsou pouze ty tradice, které jsou nedílnou součástí biblického právního řádu.
Ani rav Elijahu Bašjači ani žádný jiný učenec, s jehož dílem jsem měl možnost se seznámit, neoznačil jako Sével ha-jeruššáh žádnou tradici, která by nebyla integrální součástí biblického právního řádu.
Navíc téměř ve všech případech jsou zákony vycházející ze Sével ha-jeruššáh doplněny poznámkou učenců, že se nejedná o zákony přímo napsané v Tóře, ale o procedury, úkony a zvyky praktikované Lidem Izraele v dobách před darováním Tóry. **

** Například stanovení nového měsíce podle novoluní (to lze odvodit i logickým odvozováním הֶקֵּשׁ Hekkéš), dědické zákony, postupy rituální porážky atp.

Jedná se zejména o případy Sével ha-jeruššáh týkající se procedur, úkonů a zvyků obecně známých Lidu Izraele v době darování Tóry, ale ne zcela jasných pozdějším generacím. 

Velké část těchto neo-karaitů zdráhajících se přijmout Sével ha-jeruššáh, nicméně souhlasí s tím, že karaim by měl chápat Písmo svaté perspektivou starých Izraelitů.
Tématice před-sinajských nábožensko-právních ustanovení by měl být dán prostor pro diskuzi; Sével ha-jeruššáh by ale v žádném případě neměl být kategoricky odmítán.

Stejně jako logické odvozování הקשׁ Hekkéš, je i סבל הירושה Sével ha-jeruššáh úzce spojen s výkladovou metodou פשׁט Pešát.
Při čtení textu v prostém slova smyslu, nemůžeme automaticky spoléhat na to, že tento text bude obsahovat vysvětlení elementárních informací a vysvětlení všech souvislostí.
Například pokud budeme číst knihu o vlivu USA na politické dění na Blízkém východě, nebude tato kniha obsahovat základní informace typu – co to jsou USA, kde leží, kdy byly založeny, jaký mají systém vlády atp.  
Pokud v knize tento typ elementárních informací a vysvětlení nenajdeme, můžeme dojít buď k závěru, že tam nejsou proto, že byly sděleny tajně ústní formou, nebo k závěru, že se jedná o snadno dostupné kontextuální informace. 
A karaimští učenci došli v případě Tóry, resp. Písma svatého k druhému závěru.

Sével ha-jeruššáh versus rabínské předpisy

Sével ha-jeruššáh nemá nic společného se systémem vydávání nových rabínských nařízení a předpisů.
Člověkem (v post-sinajských dobách) vytvořený předpis či nařízení není Sével ha-jeruššáh.
Karaimové ale připouští, že za určitých okolností existuje možnost legitimizace člověkem (v post-sinajských dobách) vytvořených předpisů či nařízení.
Například kněží či soudcové mohou v mimořádných právních případech vydat výnos, jenž má sílu zákona (5M 17); podobně může být za mimořádných okolností ustanoven svátek či půst (Purim nebo čtyři půsty pro Jeruzalém).
Toto téma bude podrobněji diskutováno v jiné části knihy.