Písmo svaté sice výslovně nepřikazuje stanovovat počátek měsíce podle novoluní; existuje ale několik nepřímých důkazů, které tento způsob stanovení podporují.

Zaprvé, podle mnoha učenců, se nový měsíc stanovoval podle novoluní již v dobách před předáním Tóry; proto se Tóra o měsících velmi často zmiňuje, aniž by definovala způsob stanovení počátku měsíce.
Je to typický příklad סבל הירושה Sével ha-jeruššáh (jha dědictví).

Víme také, že by měl být kalendář sestaven i na základě pozorování astronomických těles, neboť je psáno: Bůh řekl: Ať jsou na nebeské obloze světla, aby oddělovala den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let. (1M 1:14)
Skutečnost, že se (kalendářní) měsíc označuje hebrejským termínem חֹדֶשׁ (gramatický výklad slova viz §1.5.5) naznačuje, že stanovován na základě pozorování astronomického tělesa, které se obnovuje.
Protože slunce ani hvězdy se periodicky neobnovují, musí být tímto periodicky se obnovujícím tělesem právě měsíc.
K tomuto závěru lze dojít na základě logického odvozování הֶקֵּשׁ Hekkéš, konkrétně na základě lingvistické analýzy.

Dále víme, že (kalendářní) měsíc je někdy označován termínem luna יֶרַח, například v 2M 2:2; i tato skutečnost poukazuje na přímou vazbu (kalendářního) měsíce a měsíce - luny.
Také k tomuto závěru lze dojít na základě lingvistické analýzy.