Sedací nerv (u kyčelního kloubu) Nervus ischiadicus גִּיד הַנָּשֶׁה vede od bederní páteře ke kýtě zvířete a dále pak ke kolenu, bérci, hleznu a nártu.
Lid Izraele sedací nerv גִּיד הַנָּשֶׁה nekonzumuje, protože během zápasu posla Božího s Jákobem došlo ke zranění sedacího nervu poblíž kyčelního kloubu, jak je psáno: Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, takže se Jákobovi při tom zápasu vymkl kyčel ... Proto synové Izraele až do dnešního dne nejedí sedací nerv u kyčelního kloubu, protože Jákoba udeřil do kyčelního kloubu u sedacího nervu. (1M 32:26-33)
Výraz Proto synové Izraele až do dnešního dne nejedí sedací nerv u kyčelního kloubu je potřeba chápat jako obecný zákaz konzumace sedacího nervu. 
Učenci se neshodují v odpovědi na otázku, zda se jedná o příkaz vydaný na hoře Sinaj nebo o tradici dodržovanou od časů praotce Jákoba.

Rav Elijahu ben Moše Bašjači zastává názor, že se jedná o zákaz vydaný na hoře Sinaj.
Pokud by se totiž jednalo o zákaz vydaný v době praotce Jákoba, musel by být tradován z generace na generaci až do doby, kdy se stali Izraelité otroky v Egyptě.
Izraelité ale během svého egyptského otroctví přestali praktikovat mnoho jedinečných zvyků. *
Jedním z těchto zapomenutých zvyků byl podle rava Elijahu ben Moše Bašjači i zákaz konzumovat sedací nerv.

* Podle rava Elijahu ben Moše Bašjači se mnoho starobylých zvyků, jako například stanovení nového měsíce, způsob provedení porážky zvířat nebo obřízky, zachovalo do doby před osvobozením z egyptského otroctví proto, že se jednalo o zvyky, které byly praktikovány i jinými národy a nehrozilo tak, že budou zapomenuty. Zákaz konzumace sedacího nervu byl praktikován pouze Lidem Izraele, proto byl zapomenut. 

Názor rava Elijahu ben Moše Bašjači má ale jedno slabé místo, a to slova až do dnešního dne.
Pokud se slova až do dnešního dne vztahují k době sepsání Tóry, musel být zákaz konzumovat sedací nerv předáván z generaci na generaci až do Mojžíšovy doby, a proto se nemůže jednat o zákaz vydaný na hoře Sinaj.
Rav Elijahu ben Moše Bašjači ale slova až do dnešního dne vykládá jako navždy nebo na věčné časy, tj. v podobném smyslu jako ve verši: Dalších dvanáct kamenů postavil Jozue uprostřed Jordánu tam, kde stály nohy kněží nesoucích Truhlu smlouvy. Jsou tam až dodnes tj. jsou tam navždy. (Jozue 4:9)

Komentář k § 15.8.1

Rav Elijahu ben Moše Bašjači nebyl jediným učencem, který zastával názor, že zákaz konzumovat sedací nerv byl vydán na hoře Sinaj.
Ani nebyl jediným učencem, který vykládal slova עַד הַיּוֹם הַזֶּה jako navždy nebo na věčné časy.
Stejný názor zastávali i někteří z jeho předchůdců.

Rav Áron ben Élijáhú Nikomédský vykládal slova עַד הַיּוֹם הַזֶּה jako až do dnešního dne.
Rav Áron ben Élijáhú Nikomédský došel ve své knize גן עדן k závěru, že neexistuje žádný halachický požadavek na odstranění sedacího nervu.
Podle rava Árona ben Élijáhú Nikomédského se spíše, než o příkaz jedná o připomínku a projev úcty vůči praotci Jákobovi, který obstál v zápase s poslem Božím.
Rav Áron ben Élijáhú Nikomédský poznamenává, že není vhodné sedací nerv konzumovat.

Rav Jákov ben Jicchak al Kirkisání zastával názor, že Tóra zmiňuje verš Proto synové Izraele až do dnešního dne nejedí sedací nerv u kyčelního kloubu, protože Jákoba udeřil do kyčelního kloubu u sedacího nervu. (1M 32:33) proto, aby byla zdůrazněna důležitost dodržování této tradice.
Rav Jákov ben Jicchak al Kirkisání tvrdí, že Tóra tuto tradici podporuje, i když jí přímo nepřikazuje a také to, že i když Tóra odstranění sedacího nervu přímo nepřikazuje, respektive konzumaci sedacího nervu přímo nezakazuje, je konzumace sedacího nervu nepřípustná.