Kniha אדרת אליהו se otázce, zda lze יוֹם תְּרוּעָה Jóm Terúáh považovat za počátek roku věnuje na třech různých místech: 1) v sekci věnované stanovování kalendáře, 2) v sekci věnované přímo svátku יוֹם תְּרוּעָה Jóm Terúáh a 3) v sekci věnované שְׁמִטָּה Šemittáh (šabatovému roku, sabatickému roku, jubilejnímu roku, milostivému létu) jejíž autorem je rav Kálev Efendopulo. *

V této části představím stručný souhrn informací ze všech třech sekcí.

* Poznámka překladatele - rav Kálev Efendopulo (Afendopolo, Afendopulo), žák a švagr rava Elijahu Bašjačiho, encyklopedista a plodný autor děl zabývajících se mnoha oblastmi vědy, od exegeze po matematiku a astronomii. Narodil se v Drinopoli, nějaký čas žil v Bělehradě a zemřel v roce 1499 v Konstantinopoli.

Učenci zastávali názor, že existují dva počátky roku.
Prvním počátkem roku je první měsíc Ávív známý též pod názvem Nísán**. 
Jedná se o obecný počátek roku, na základě, kterého se stanovují svátky.
Druhým počátkem roku je sedmý měsíc známý též pod názvem Tišri**, ten je považován za počátek obchodního roku.

** Poznámka překladatele - jména měsíců vypůjčená od Babyloňanů a Chaldejců v době babylonského exilu - Nísán pohebrejštěný název - Arah Nisanu původní název / Tišrí pohebrejštěný název - Arah Tišritum původní název.

První měsíc Ávív, tedy měsíc, na který připadá Svátek nekvašených chlebů, je v Tóře výslovně jmenován jako první měsíc roku a počátek měsíců: Tento měsíc pro vás bude počátkem měsíců, bude pro vás první mezi měsíci roku. (2M 12:2)
Všechny svátky a všechna důležitá data se v Tóře počítají od prvního měsíce; první měsíc je tedy obecným počátkem roku a výchozím bodem stanovování svátků.

Za počátek roku může být považován i sedmý měsíc. 
Neboť Svátek stánků חַג הַסֻּכּוֹת, který slavíme během sedmého měsíce, je označován jako וְחַג הָאָסִיף תְּקוּפַת הַשָּׁנָה slavnost sklizně na přelomu roku (2M 34:22) a וְחַג הָאָסִף בְּצֵאת הַשָּׁנָה slavnost sklizně na přelomu roku (2M 23:16).
Tato slovní spojení spojují Svátek stánků חַג הַסֻּכּוֹת s koncem roku, rok je ale cyklický, což znamená, že jeho konec je zároveň jeho počátkem.

Další argumenty podporující tvrzení, že dalším počátkem roku může být sedmý měsíc, vychází z ustanovení týkajících se šemittáh שְׁמִטָּה tedy roku odpočinutí (připadajícího na každý sedmý rok) a ustanovení týkajících se jóvél יוֹבֵל tedy milostivého léta (roku následujícího po každém sedmém roce odpočinutí, respektive každého padesátého rok).

Šemittáh שְׁמִטָּה tedy rok odpočinutí začíná Svátek stánků, neboť je psáno: Každého sedmého roku, v roce určeném k promíjení dluhu, o slavnosti stánků … (5M 31:10)

Pokud jde o jóvél יוֹבֵל tedy milostivé léto je psáno: Desátého dne sedmého měsíce dáš ryčně troubit na polnici; v den smíření budete troubit na polnici v celé vaší zemi. Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi. (3M 25:9-10) ***

Z praktického hlediska je důležité, aby rok odpočinutí Šemittáh שְׁמִטָּה začal během sedmého měsíce ne během prvního měsíce, v opačném případě by země odpočívala dva roky ze sedmi, což zajisté není záměrem Písma svatého.
Pokud by totiž rok odpočinutí začal prvním měsícem sedmého roku, bylo by na jaře sedmého roku zakázáno sklízet úrodu (viz 3M 25:5), neboť by jarní sklizeň připadla na rok odpočinutí.
Na podzim sedmého roku by nebylo možné osít pole pro následující rok, neboť osev polí je během roku odpočinutí zakázán (viz 3M 25:5).
Protože by v roce odpočinutí nebyla oseta pole, nebylo by možné v roce následujícím po roce odpočinutí sklidit úrodu. **** ^a *****

^***** Poznámka překladatele - Verš 3M 25:3 přikazuje: Šest let osívej své pole, prořezávej svou vinici a shromažďuj její úrodu. Dále pak verš 3M 25:4 přikazuje: Sedmého roku však ať má země Šabat, čas odpočinku, Šabat pro Věčného: své pole neosívej a neprořezávej svou vinici. Ve verši 3M 25:5 je psáno: To, co se ti samo urodilo אֵת סְפִיחַ קְצִירְךָ, nežni a na své netknuté vinici nepořádej vinobraní: ať má země rok odpočinku.
Pokud jde o osev polí, je možné pole šestého roku pole osít, proč by ale bylo povoleno šestého roku osít pole, když by ho nebylo možné sedmého roku sklidit?!
Sedmého roku je zakázáno pole osít, ale zákaz sklizně zmíněn není.
Zakázáno je ale sklízet to, co se samo urodilo, tedy to, co se urodilo, aniž by to bylo zaseto.

To, co nebylo zaseto sedmého roku se, ale urodí až během roku, který následuje po sedmém roce odpočinutí.
Zákaz se tedy během sedmého roku očividně vztahuje na osev, ne na sklizeň.

^*** Zajímavé je, že rok odpočinutí je spojován s počátkem Svátku stánků, zatímco milostivé léto s desátým dnem sedmého měsíce, což je Den smíření.
V knize אדרת אליהו v části věnované milostivému létu rav Kálev Efendopulo vysvětluje, že milostivé léto ve skutečnosti začíná až o Svátku stánků, neboť se jedná o poutní svátek, během něhož se všechen Lid Izraele shromáždil v Jeruzalémě a následně se vracel do svých bydlišť.
Nicméně Tóra nám přikazuje abychom dali všem na vědomí o milostivém létu právě během Dne smíření, tedy několik dní před Svátkem stánků. 

***** Kniha אדרת אליהו tvrdí, že pokud by rok odpočinutí začínal během prvního měsíce, neodpočívala by země rok, ale dva po sobě následující roky. 
Nemělo by totiž smysl v šestém roce osívat pole, protože by v první polovině sedmého roku bylo zakázáno sklízet úrodu. Pole by odpočívala od druhé poloviny šestého roku do první poloviny osmého roku, tj. do první poloviny prvního roku následujícího po roce odpočinutí.

Protože se rok odpočinutí a milostivé léto týkají obchodních záležitostí (dluhů, vyúčtování, služby, otroctví, sklizně obilí a hroznů atd.), označují učenci sedmý měsíc počátkem obchodního roku. 

Všechny výše uvedené argumenty sice podporují tvrzení, že sedmý měsíc je počátkem roku odpočinutí, ne však tvrzení, že počátkem roku odpočinutí musí nutně být první den sedmého měsíce, tj. svátek יוֹם תְּרוּעָה Jóm Terúáh.
Všechny výše uvedené důkazy totiž identifikují jako počátek roku odpočinutí a milostivého léta Svátek stánků.
Rav Elijahu Bašjači nicméně poznamenává, že stejně jako je měsíc vymezen celými dny, musí být i rok vymezen celými měsíci.
Je tedy vhodné, aby tzv. obchodní rok začínal prvním dnem sedmého měsíce, tj. svátkem יוֹם תְּרוּעָה Jóm Terúáh.
Rav Kálev Efendopulo naopak poznamenává, že počítání počátku tzv. obchodního roku od prvního dne sedmého měsíce není v žádném případě záměrem Tóry, že se jedná o praktiku přijatou Lidem Izraele víceméně z pohodlnosti.
Není zcela jasné, zda rav Kálev Efendopulo s názorem svého učitele rava Elijahu Bašjači nesouhlasí, nebo zda jeho názor pouze upřesňuje.