V době existence Chrámu, byl Chrám místem modlitby, jak je psáno: ty všechny přivedu na horu Své svatosti a oblažím je ve Svém domě modlitby. Jejich zápaly a jejich oběti dojdou zalíbení na Mém oltáři a Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy. (Izajáš 56:7)
Domy modlitby jsme povinni zřizovat i v době neexistence Chrámu, neboť v Tóře je psáno, že se k Bohu máme modlit i v exilu: Tam pak začnete hledat יהוה, svého Boha. Budeš-li jej hledat celým svým srdcem a celou svou duší, najdeš ho. (5M 4:29) 
Účinnost modlitby pronesené v exilu potvrzuje verš: Když budete ke mně volat a přicházet ke mně s modlitbami, já vás vyslyším. (Jeremiáš 29:12)
Kolektivní modlitbu zmiňuje verš: Velebte Boha ve svých shromážděních, velebte יהוה, Izraelovi potomci! (Žalm 68:27) 
Z výše uvedených veršů vyplývá povinnost zřizovat domy modlitby i v době neexistence Chrámu.

Rav Levi ben Jefet ha-Levi zastává názor, že povinnost zřízení domu modlitby vyplývá z verše: Ano, zahnal jsem je daleko mezi národy, ano, rozprášil jsem je po zemích. V zemích, kam přišli, se jim ale sám nakrátko stanu לְמִקְדָּשׁ מְעַט malou svatyní. (Ezechiel 11:16)
Podle rava Leviho ben Jefet ha-Levi výraz malá svatyně odkazuje na synagogy, neboť synagogy jsou zmenšenou verzí Boží svatyně v Jeruzalémě.
Většina učenců se ale domnívala, že verš byl ujištěním toho, že Bůh bude oporou Svého lidu i v exilu.
Slova se jim ale sám nakrátko stanu malou svatyní podle těchto učenců znamenají trvalou přítomnost Boha mezi Lidem Izraele.
Bůh slibuje, že bude spočívat uprostřed Lidu Izraele ve vyhnanství, tak jako uprostřed něj spočíval v jeruzalémském Chrámu. *

* Tvrzení, že Bůh spočívá ve Svatyni vyplývá z verše: Ať mi udělají מִקְדָּשׁ Svatyni, abych přebýval uprostřed nich. (2M 25:8)