Některé rituálně nečisté předměty přenáší rituální nečistotu na osoby a předměty, které se jich dotknou.
Tóra například zmiňuje kontakt se zvířecí mršinou: Těmito živočichy byste se poskvrnili. Kdokoli se dotkne jejich zdechliny, bude nečistý až do večera. (3M 11:24)

Existují dva výklady hebrejského slova dotkne se נֹּגֵעַ.
Může se jednat o přímý kontakt s předmětem nebo o kontakt nepřímý prostřednictvím nějakého mezičlánku.
V Písmu svatém se například dočteme, že se posel Boží dotkl obětin prostřednictvím hole: Posel יהוה zvedl hůl, kterou měl v ruce, a dotkl וַיִּגַּע se jejím koncem masa a chlebů… (Soudců 6:21)
Část učenců se na základě těchto dvou veršů domnívala, že se rituální nečistota přenáší pouze přímým kontaktem.
Jiná část učenců se naopak domnívala, že se rituální nečistota přenáší jak přímým kontaktem, tak i prostřednictvím nějakého mezičlánku.
Tato část učenců se domnívala, že se rituální nečistota může přenášet prostřednictví jakéhokoli množství mezičlánků (prostředníků).
Například ten, kdo se dotkne holí mísy umístěné na stole, na kterém je umístěn talíř s vepřovým masem, se stává rituálně nečistým.
Rituální nečistota se přenese z vepřového masa na talíř, z talíře na stůl, ze stolu na mísu, z mísy na hůl a z hole na osobu. 
Nicméně i tito učenci zastávali názor, že mezičlánky mohou přenášet rituální nečistotu pouze v případě, že jsou v kontaktu s rituálně nečistým předmětem, tzn. že po odstranění rituálně nečistého předmětu z řetězce mezičlánky rituální nečistotu přestanou přenášet.
Podle učenců, kteří se domnívali, že se rituální nečistota přenáší pouze přímým kontaktem, by se osoba, která se dotkla holí mísy umístěné na stole, na kterém je umístěn talíř s vepřovým masem, rituálně nečistou nestala.

Učenci, kteří zastávali názor, že se rituální nečistota může přenášet prostřednictvím mezičlánků (prostředníků) se odvolávali na verše knihy Ageus.
Ageus se zeptal kněží, zda je možné přenést svatost nepřímým kontaktem, jak je psáno: Kdyby někdo nesl v cípu svého pláště posvěcené maso a tím cípem by se dotkl chleba, kaše, vína, oleje nebo jakéhokoli jídla, posvětí se to? (Ageus 2:12)
Kněží mu odpověděli: Ne! (Ageus 2:12)
Následně se kněží zeptal, zda lze tímto způsobem přenést rituální nečistotu, jak je psáno: A kdyby se čehokoli takového dotkl někdo poskvrněný mrtvolou ... poskvrní se to? (Ageus 2:13)
Na tuto otázku kněží odpověděli: Ano, poskvrní! (Ageus 2:13)

Ačkoli se Ageus výslovně neptá, zda se může chléb, kaše, víno, olej …rituálně znečistit prostřednictvím pláště rituálně znečištěné osoby, je z kontextu zcela jasné, že tuto otázku položil.
A protože kněží odpověděli, že se potraviny a nápoje mohou stát rituálně nečistými prostřednictvím kontaktu s pláštěm rituálně nečisté osoby, došli někteří učenci k závěru, že se rituální nečistota může přenášet prostřednictvím mezičlánků (prostředníků).

Komentář k § 16.6

Verše knihy Ageus sice dokazují, že se rituální nečistota může přenášet nepřímo prostřednictvím mezičlánků, tento na první pohled jednoznačný důkaz má ale i svou slabinu.
Jak mohli kněží vědět, že se rituální nečistota může přenášet nepřímo prostřednictvím mezičlánků?
Nebo jinými slovy, na základě jakého verše Tóry kněží k tomuto závěru dospěli?

Rav Levi ben Jefet ha-Levi zmiňuje několik zdrojů, které podporují názor, že se rituální nečistota může přenášet nepřímo prostřednictvím mezičlánků:

1) Tóra nás informuje, že se po přímém kontaktu s hrobem * staneme rituálně nečistými, jak je psáno: Kdokoli se na poli dotkne člověka zabitého mečem nebo zemřelého nebo jeho kostí nebo hrobu, bude nečistý po sedm dní. (4M 19:16)
Rav Levi ben Jefet ha-Levi zastával názor, že hrob * jako takový není zdrojem rituální nečistoty, rituální nečistota je podle něj přenesena z mrtvého těla uloženého uvnitř hrobu.
To znamená, že se na člověka rituální nečistota přenese z mrtvého těla prostřednictvím hrobu, který je mezičlánkem přenosu rituální nečistoty.
Přenos rituální nečistoty prostřednictvím hrobu je považováno za příklad přenosu rituální nečistoty prostřednictvím mezičlánku.

* Nelze vyloučit, že měl rav Levi ben Jefet ha-Levi na mysli rakev nebo osuárium (schránu pro uchování kosterních pozůstatků zemřelého), ne hrob, tj. místo kde jsou v zemi uložené ostatky zakryty zeminou. 

2) Muž, který spal se ženou v době jejího krvácení se stane rituálně nečistým, rituálně nečistým se stane i lůžko na kterém by v době své rituální nečistoty ležel, jak je psáno: Jestliže s ní ovšem někdo spal a její krvácení se ocitlo na něm, bude nečistý po sedm dní. Také každé lůžko, na němž by ležel, bude nečisté. (3M 15:24)
Učenci slova každé lůžko, na němž by ležel vykládali tak, že k znečištění lůžka dojde i skrz prostěradlo (nebo jiný typ lůžkoviny) umístěné na lůžku, tzn. i v případě, že se rituálně nečistý muž lůžka přímo nedotkl.
Rav Levi ben Jefet ha-Levi považoval výše uvedený verš za další důkaz přenosu rituální nečistoty prostřednictvím mezičlánku.

3) Rituálně nečistou se může stát prostřednictvím mezičlánku - oděvu osoba v něm oděná.
Například pokud se někdo dotkne lůžka (respektive lůžkoviny na něm umístěné), na kterém seděl muž, který trpí výtokem זָב, musí si vyprat oděv a musí se omýt, jak je psáno: Každé lůžko, na němž by ležel trpící výtokem, bude nečisté; cokoli, na čem by seděl, bude nečisté. Kdokoli se dotkne jeho lůžka, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. (3M 15:4-5) 
Rav Levi ben Jefet ha-Levi zastával názor, že tomu je tak proto, že se rituální nečistota přenáší na osobu prostřednictvím mezičlánku - oděvu.

4) Před darováním Desatera bylo Lidu Izraele zakázáno se dotýkat a) hory Sinaj a b) kohokoli kdo se dotkl hory Sinaj, jak je psáno: Vymezíš lidu hranice ze všech stran a řekneš: Neopovažujte se vystoupit na horu nebo se jen dotknout jejího okraje. Každý, kdo se dotkne hory, musí zemřít, ovšem bez doteku lidské ruky. Bude ukamenován nebo zastřelen šípem. Ať už to bude zvíře nebo člověk, nesmí zůstat naživu. Na horu budou smět vystoupit, teprve až zazní dlouhé troubení rohu. (2M 19:12-13)
Rav Levi ben Jefet ha-Levi zastával názor, že tomu tak bylo proto, že se rituální nečistota mohla přenést dotykem na horu Sinaj.

Rav Levi ben Jefet ha-Levi byl přesvědčen, že se rituální nečistota může přenášet i prostřednictvím mezičlánků, přesto zaznamenal i argumenty učenců, kteří byli přesvědčeni, že se rituální nečistota může přenášet pouze přímým kontaktem:

1) Kněžím כֹּהֲנִים je zakázáno dotýkat se svatých předmětů, přesto kněží svaté předměty přenášeli pomocí tyčí, jak je psáno: …a na něj položí veškeré oltářní náčiní, které používají k jeho obsluze, pánvice na uhlí, vidlice, lopaty a obětní misky, všechno oltářní náčiní. Přes ně rozprostřou přikrývku z odolných usní a provléknou tyče. Poté, co Áron se svými syny dokončí přikrývání svatých věcí a veškerého vybavení svatyně, než tábor potáhne dál, teprve tehdy přijdou Kehatovi synové, aby to nesli. Svatých věcí se nedotknou, aby nezemřeli. Toto je břemeno Kehatových synů při Stanu setkávání. (4M 4:14-15) 
Učenci, kteří zastávali názor, že se rituální nečistota přenáší pouze přímým kontaktem, tvrdili, že kněží smí přenášet svaté předměty pomocí tyčí proto, že se jejich prostřednictvím nepřenáší ani svatost ani rituální nečistota.
Rav Levi ben Jefet ha-Levi tomuto názoru oponuje, podle něj je rozdíl mezi přenosem svatosti a rituální nečistoty.
Podle něj lze svatost přenést pouze přímým kontaktem, zatímco rituální nečistotu lze přenést i nepřímým kontaktem, tj. prostřednictvím mezičlánků.
Rav Levi ben Jefet ha-Levi se odvolává na výše uvedené verše Ageus 2:12-13.

2) Někteří učenci považovali z pohledu rituální nečistoty osobu a oděv, který má na sobě za jeden subjekt, proto argument odvolávající se na verše Ageus 2:12-13 odmítali. 
Podle nich se rituální nečistota nepřenesla na osobu nepřímo prostřednictvím oděvu jako mezičlánku, ale přímo, protože osoba a oděv, ve kterém je oděná jsou jeden subjekt.
Oděv, který se po odění stává součástí osoby, měl podle těchto učenců zvláštní status.