Jdi na obsah Jdi na menu
 


Předmluva

Cílem této knihy je, aby pokud možno shrnula všechna hlavní témata obsažená v mistrovském díle rava Elijahu ben Moše Bašjači אדרת אליהו Plášť Elijášův.
Kniha
אדרת אליהו Plášť Elijášův sepsaná v Osmanské říši přelomu patnáctého a šestnáctého století, se stala nejznámějším přehledem karaimského náboženského práva.
Ač nikdy nedokončena, pokrývá kniha
אדרת אליהו Plášť Elijášův co do šíře i hloubky velké množství aspektů karaimské halachy.
Jasně a přehledně uspořádané argumenty podporující nábožensko-právní stanoviska a srozumitelná vysvětlení praktických dopadů těchto nábožensko-právních stanovisek, posouvají knihu
אדרת אליהו Plášť Elijášův v rámci karaimské nábožensko-právní tradice na jedno z nejpřednějších míst.

Kniha אדרת אליהו  Plášť Elijášův je někdy chybně chápána jako jakýsi pokus ohýbat a překrucovat karaimskou nábožensko-právní praxi a teorii, aby se staly více kompatibilní se svými talmudistickými ekvivalenty. *
A skutečně, rav Bašjači v některých zásadních otázkách hájí závěry, které jsou v souladu s halachou talmudistů.
Například na rozdíl od svých předchůdců připouští hoření ohně v době Šabatu.
Dále pak hájí užívání talmudistického cyklu čtení Tóry.
A nakonec tvrdí, že karaimští učenci mají právo požívat část pravomocí udělených
כהנים a soudcům (viz. 5M 17).
Obdobný názor zastávají talmudisté; ti tvrdí, že jejich rabíni jsou duchovními nástupci vůdců Lidu Izraele biblických dob.

Nicméně Bašjačiho dílo je bez veškerých pochyb karaimské.
Navzdory výše uvedeným postojům se jeho dílo nápadně podobá knize
גַּן עֵדֶן  rava Árona ben Elijahu Nikomédského mladšího אהרון בן אליהו האחרון, ze kterého zcela nepochybně vychází.
Rav Elijahu ben Moše Bašjači vychází z knihy
גן עדן i přes skutečnost, že obsahuje velmi konzervativní a striktní výklad karaimského náboženského práva. **

* Viz. například předmluva k vydání z roku 1966 od profesora Zvi Ankori
** Viz. Karaite Anthology strana 170

Kromě toho, rav Bašjači velmi často přerušuje výklad karaimského náboženského práva a rozsáhle, bod po bodu vyvrací talmudistické pokusy o zpochybnění tradičních karaimských postojů, pohledů a postupů.
Rav Elijahu ben Moše Bašjači navíc ke každému tématu a podtématu přidává s až puntičkářskou pečlivostí citace z děl všech svých věhlasných předchůdců týkající se daného tématu.
Je tedy velmi nepravděpodobné, že záměrem rava Bašjačiho byla snaha přizpůsobit karaimskou nábožensko-právní tradici talmudistickým standardům.
Kdyby o přizpůsobení se talmudistickým standardům skutečně usiloval, zcela určitě by ve svém díle necitoval a nepropagoval učence, o jejichž tradičně karaimském pohledu na svět nemůže být pochyb.
Také zjevná neochota upřednostňovat ve svém díle vlastní názory na úkor názorů jiných karaimských učenců, nebo je dokonce nahrazovat, dokazuje, že jeho záměrem nebylo vykořenit a nahradit karaimskou halachu; dále je zřejmé, že rav Elijahu ben Moše Bašjači nevnímal knihu
אדרת אליהו  jako dílo revoluční.

rav Bašjači čas od času (podobně jako mnozí z jeho předchůdců) nepředkládá k určitému zákonu vlastní pohled; a ač se čas od času jeho názor blíží názorům talmudistů; vždy se opírá o tři pilíře karaismu, tedy o Písmo svaté כתוב, analogii הקש a tradici (jho dědictví) סבל הירושה.
O tyto typicky karaimské pilíře se opírá dokonce v i případech, kdy hájí závěry shodující se se závěry halachy talmudistů.
Závěry rava Bašjačiho nevycházely z tradice (
סבל הירושה, tedy tradice je v poslední době chápána jako velmi kontroverzně, nebo přesněji je často nepochopena) o nic více než závěry jeho předchůdců. 

Více než cokoli jiného, je jeho práce pokusem shrnout jak názory svých významných předchůdců, tak i standardní karaimskou halachu, tak jak byla definována generacemi karaimských učenců pomocí prostého, resp. doslovného výkladu פשט.
Rav Bašjači ve své úvodní básni přirovnává svou roli v karaimské nábožensko-právní tradici k chudým Izraelitům paběrkujícím klasy, které zbyly po žni. ***

*** Viz 3M 19:9

Já, Elijahu Bašjači, jsem se rozhodl posbírat výroky našich učenců stejným způsobem, jakým se shromažďují klasy, které zbyly po žni.

Dílo rava Bašjači tedy není radikální snahou přizpůsobit se talmudismu, ale souborem karaimské učenosti.

 

Mikdaš Me'at מקדש מעט

Úroveň karaimského náboženského vzdělávání je zejména mimo Izrael na velmi nízké úrovni, neboť využití tradičních karaimských děl je omezeno nutností znalosti středověké hebrejštiny a arabštiny.
V jiných jazycích se můžeme setkat pouze s částečnými překlady a s krátkými popisy těchto tradičních karaimských děl; autory těchto překladů a popisů nejsou v naprosté většině teologové, ale historici.
Studentům tak nezbývá nic jiného než se spokojit díly historiků, ač se jejich pozornost upírá zcela jiným směrem než pozornost osob majících zájem praktikovat karaitský judaizmus.
Předmětem zájmu historiků je spíše vývoj karaimských komunit a jejich místo v rámci komplexní židovské historie; naopak teologické pohledy karaimských učenců je zajímají jen velmi okrajově.
Výzkum v oblasti sociálních dějin karaimské komunity je sice také důležitý, texty karaimských učenců se ale daným tématem prakticky vůbec nezabývaly.

Existuje sice velmi malé množství webových stránek v anglickém jazyce, o kterých by se dalo říct, že přistupují k halaše z karaimské perspektivy; tyto webové stránky ale mají velké množství nedostatků.
Většinou obsahují pouze názory autora webových stránek, které se vesměs od tradičních karaimských názorů liší. 
Odlišné názory těchto autorů nejsou žádným zásadním problémem; pro naprostou většinu karaimů by ale byl mnohem přínosnější přístup k tradičním karaimským (po staletí zpochybňovaným, přehodnocovaným a zdokonalovaným) zdrojům názorů a myšlenek.