Někteří naši učenci připouští půst v době Šabatu, jiní půst zakazují.
Například rav Áron ben Elijahu mladší patřil mezi učence, kteří půst v čase Šabatu připouštěli, rav Elijahu ben Moše Bašjači naopak patřil k učencům, kteří půst v čase Šabatu zakazovali.

Obecně platí, že ti z učenců, kteří připouštěli půst v době Šabatu, tak činili pouze v případě povinných půstů (יום הכיפורים  a Čtyři půsty *), ty připadají na pevně stanovené dny a nelze je přesunout na jiný termín; dobrovolný půst učenci v čase Šabatu striktně zakazovali.

* Půst devátého dne čtvrtého měsíce, půst sedmého a desátého dne pátého měsíce, půst dvacátého čtvrtého dne sedmého měsíce, půst desátého dne desátého měsíce

Svůj zákaz učenci opírali o verš: nazveš-li den odpočinku rozkošným (Iz 58:13); z verše podle nich vyplývá, že bychom v době Šabatu neměli truchlit ani se postit.

Jiní učenci zase připouští půst v čase Šabatu, pokud na Šabat připadne některý ze čtyř půstů připomínajících zničení Jeruzaléma, neboť je psáno: Všemu jejímu veselí učiním přítrž, jejím svátkům, novoluním i dnům odpočinku, všem jejím slavnostem. (Oz 2:13)
Podle nich proroctví naznačuje, že zničení Jeruzaléma je dostatečným důvodem pro truchlení i době Šabatů a svátků.

Naopak ti učenci, kteří půst v čase Šabatu nepřipouštěli, chápali slova proroka jako vyjádření obecného smutku, který prožíval lid Izraele v exilu.
Slova proroka Ozeáše podle nich znamenají, že i když v době vyhnanství nebyly svátky a Šabaty tak radostné, jako v dobách před exilem, pořád to byly dny štěstí a radosti, během nichž je zakázán půst a truchlení.

Učenci zakazující půst v čase Šabatu dále poukazují na skutečnost, že v celém תנ״ך nenajdeme přesně stanovená data půstů.
Ač připomínají historické události, které se udály v konkrétní dny, jsou definovány pouze měsícem: Půst čtvrtého, půst pátého, půst sedmého a půst desátého měsíce … (Zachariáš 8:19)
Tito učenci tvrdí, že i když bude půst připadající na Šabat o den odložen, stále připadne na správný měsíc.
יום הכיפורים ale musí vždy připadnout na desátý den sedmého měsíce; a protože se jedná o svátek svatější než Šabat, vyžadují předepsaný půst (v případě, že יום הכיפורים připadne na Šabat) všichni učenci.

Komentář k § 3.11

Kromě toho lze namítat, že půst je odvozen ze zdroje, který má nižší právní sílu než Tóra; tedy, že Tórou přímo přikázaný Šabat, nelze nahradit půstem.
Zajímavé je, že אדרת אליהו ani גן עדן tento argument nepředkládá.
Je možné, že tento argument nebyl předložen proto, že by vyžadoval důkladnou diskuzi o nábožensko-právním statusu čtyř půstů.
Otázka toho, jak autoritativní dodržování čtyř půstů je, je velmi komplikovaná.