Rav Jákov ben Jicchak al Kirkisání uvádí pět druhů obilovin, které při styku s vodou začínají fermentovat (jedná se o ethanolové - fakultativně anaerobní kvašení jehož původcem jsou kvasinky rodu Saccharomyces - poznámka překladatele) a stávají se חָמֵץ, jedná se o následující obiloviny: pšenice חִטָּה, ječmen שְׂעוֹרָה, žito שִׁיפוֹן, oves שִׁיבּוֹלֶת שׁוּﬠָל nebo také שִׁבֹּלֶת שׁוּעָל a špalda כֻּסְמִין. *

Jiný názor zastává rav Áron ben Elijahu mladší; podle něj se חָמֵץ stává jakákoli zrnina schopná (po styku s vodou) kvasit. 

Rav Elijahu Bašjači souhlasí s názorem rava Árona ben Elijahu. 
Rav Elijahu Bašjači dále poznamenává, že na seznamu rava Jákova ben Jicchak al Kirkisání ** chybí proso דֹּחַן, které po styku s vodou také fermentuje.
Konzumace alkoholu vyrobeného ze zrnin, které při styku s vodou fermentují, je během Svátku nekvašených chlebů nepřípustná.

* Jedná se o rozdělení, které užívají i talmudisté
** A tedy i na seznamu talmudistů

Komentář k § 5.3.2 

Historické poznámky k fermentovaným poživatinám typu מַחְמֶצֶת machmecet

Rav Elijahu Bašjači kategoricky odmítá názor, že by všechny fermentované poživatiny měly být považovány za חָמֵץ cháméc.
Tvrdí, že za חָמֵץ chéméc mohou být považovány pouze fermentované zrniny.

Naproti tomu naprostá většina moderních karaimů zastává názor, že všechny fermentované poživatiny jsou buď חָמֵץ cháméc (jakákoli směs mouky, která vykynula), nebo מַחְמֶצֶת machmecet (jakákoli poživatina nechlebového typu obsahující חָמֵץ cháméc). 
Tento názor vychází z první části hebrejského výrazu pro vinný ocet, respektive pro fermentované víno חֹמֶץ יַיִן, který je obsažen ve verši 4M 6:3.
Část moderních karaimů se vyhýbá v čase Svátku nekvašených chlebů konzumaci některých typů velkých fazolí (nejedná se ale o analogii aškenázského pravidla, zakazujícího konzumaci všech luštěnin a některých dalších plodin z čeledi lipnicovitých (kukuřice, rýže atp.), známého jako קִטְנִיּוֹת kitníjjót); podle karaimů se kterými jsem měl možnost hovořit se, ale v žádném případě nejedná o zákaz odvozený z Písma svatého, ale spíše o jakousi rodinou tradici.   

Nesoulad mezi názorem rava Elijahu Bašjači a většinovým názorem současných karaimů je velmi zajímavý.
Rav Elijahu Bašjači nepředkládá žádné důkazy vyvracející názor, že by všechny fermentované poživatiny měly být považovány za חָמֵץ cháméc. 

K tématu se vyjadřuje poměrně stručně následujícími slovy: … a někteří pošetilí lidé, považující se za moudré, odvolávaje se na slova: Nebudete jíst nic kvašeného כָּל מַחְמֶצֶת, nejí nic, co je kvašené, například jogurt nebo ovoce fermentované ve (sladké) vodě, nejí fazole ani rýži a nejí ani nic co je vyrobeno ze zrnin, jediným důvodem, proč tak činí je jejich hloupost a nepochopení slov učenců … Kapitola 5 knihy Plášť Elijášův  חג המצות ענין אדרת אליהו 

Důvodem proč rav Elijahu Bašjači nepoužívá k vyvrácení důkazy může být skutečnost, že v té době nebyl názor, že by všechny fermentované poživatiny měly být považovány za חָמֵץ cháméc obecně přijímán a rav Elijahu Bašjači tento názor nebral příliš vážně.
Toto tvrzení má oporu v knize גן עדן, vydané téměř 200 let před vydáním knihy אדרת אליהו; kniha גן עדן totiž názor, že by všechny fermentované poživatiny měly být považovány za חָמֵץ cháméc vůbec nezmiňuje, je tedy možné, že tento názor nebyl v dané době vůbec znám.  

Rav Šemúél al-Maghribí ve svém nábožensko-právním kodexu, vydaném přibližně 100 let před vydáním knihy אדרת אליהו, již tento názor (že by všechny fermentované poživatiny měly být považovány za חָמֵץ cháméc) zastává.
To může být způsobeno tím, že rav Šemúél al-Maghribí žil Káhiře, kde je názor, že by všechny fermentované poživatiny měly být považovány za חָמֵץ cháméc, součástí místní karaimské tradice.
Naproti tomu rav Elijahu Bašjači a rav Áron ben Elijahu mladší, kteří tento názor nezastávají, žili v Osmanské říši.
Je tedy možné, že tento názor byl ve větší míře rozšířen spíše na Západě (nebo alespoň v Egyptě), zatímco na Východě se jednalo o méně rozšířený názor.
Tuto hypotézu ale zpochybňuje skutečnost, že současná turecká karaimská komunita považuje, stejně jako komunita izraelsko-egyptská, všechny fermentované poživatiny za חָמֵץ cháméc.