§ 18.2.2 Požadavky na zásnuby - Zaplacení (kupní) ceny za nevěstu
Existují dva druhy מֹהַרִים zaplacení kupní ceny za nevěstu:
a) První מֹהַר
b) Druhý nebo také pozdní מֹהַר
První מֹהַר je nezbytným předpokladem zásnub אֵרוּסִין, druhý מֹהַר je zase nezbytným předpokladem sňatku נִשּׂוּאִין.
První מֹהַר je kupní cenou za nevěstou a jeho zaplacení potvrzuje platnost zásnubní smlouvy.
Druhý מֹהַר je jakýmsi zabezpečením nebo zajištěním nevěsty.
Nevěsta získá přístup k druhému מֹהַר po rozvodu nebo po úmrtí manžela.
Pokud byla žena finančně závislá na manželovi, pomáhá jí druhý מֹהַר po ovdovění nebo rozvodu překonat počáteční finanční problémy.
Druhý מֹהַר by měl odradit manžela od neopodstatněné žádosti o rozvod.
Výše druhého מֹהַר se stvrzuje ve svatební smlouvě.
Ač jsou nám první a druhý מֹהַר známy prostřednictvím z generace na generaci tradovaným zákonům סבל הירושה Sével ha-jeruššáh (jha dědictví), jejich platnost potvrzuje přímo Tóra.
První מֹהַר je zmíněn ve verši: Jestliže mu ji dívčin otec odmítne dát, musí mu svůdce zaplatit částku odpovídající ceně za nevěstu. (2M 22:16)
Druhý מֹהַר je zmiňován v případě muže, který si vezme svou otrokyni a pak se s ní rozvede.
Otrokyně má opustit dům svého manžela (tj. svého (bývalého) pána) aniž by musela manželovi něco platit, jak je psáno: Pokud jí tyto tři věci nezajistí, může odejít, aniž by musela něco platit. (2M 21:11)
Poslední část verše: aniž by musela něco platit odkazuje na zaplacení druhého מֹהַר.
Verš nás informuje, že v případě rozvodu se nemusí platit druhý מֹהַר, což znamená, že byl druhý מֹהַר ve starověkém Izraeli obecně znám a běžně placen.
Pokud je nevěsta plnoletá, platí ženich první מֹהַר přímo nevěstě.
Pokud nevěsta plnoletá není, platí ženich první מֹהַר otci nevěsty.
Po svatbě, která může proběhnout až po dosažení plnoletosti nevěsty, musí otec nevěsty předat své dceři zboží nebo hotovost odpovídající hodnotě jejího prvního מֹהַר.
Druhý מֹהַר se předává vždy přímo rozvedené ženě nebo vdově.
Je tomu tak proto, že se druhý מֹהַר stanovuje během svatby, a vdát se smí pouze plnoletá nevěsta.
Učenci se neshodli na peněžním vyčíslení výše prvního ani druhého מֹהַר.