Rozlukový list se nazývá séfer kerítut סֵפֶר כְּרִיתֻת. *
Rozlukový list סֵפֶר כְּרִיתֻת obdrží pouze žena, a to bez ohledu na to, jestli rozvod inicioval muž nebo žena.
Účelem sepsání rozlukového listu je vyvázání či propuštění manželky ze svazku manželského.
Rozlukový list je potvrzením, že žena může uzavřít sňatek s jiným mužem. **
Manžel by měl své manželce vystavit rozlukový list dobrovolně a neměl by dělat s vystavením rozlukového listu problémy. 
Názor učenců na to, jak postupovat v případech, kdy manžel odmítne rozlukový list vystavit se lišil.
Někteří učenci zastávali názor, že náboženský soud béjt dín בֵּית דִּין může povolit rozvod i bez vystavení rozlukového listu.
Jiní učenci zase zastávali názor, že by měl náboženský soud muže k vystavení rozlukového listu donutit.
Vystavení rozlukového listu je možné vynutit například prostřednictvím jinověreckých úřadů a představitelů nebo represivních orgánů státu či samosprávy.
Může se stát, že není jisté, jestli ženin manžel zemřel, a proto není jisté, jestli se žena může znovu vdát.
V takovém případě může náboženský soud בֵּית דִּין na základě dostupných informací problém vyřešit pomocí metody odhadu (viz kapitola § 2.5), tzn. na základě dostupných informací kvalifikovaně odhadnout pravděpodobnost úmrtí ženina manžela a stanovit rodinný stav ženy.

* Talmudisté tento dokument označují aramejským slovem gét גֵּט.

** Rozlukový list dostává pouze žena zřejmě proto, že muž může podle Tóry a halachy uzavřít sňatek s více ženami a může mít více než jednu manželku, zatímco žena může mít pouze jednoho manžela.

Komentář k § 18.7.2

V současné době může karaimský náboženský soud בֵּית דִּין povolit ženě rozvod i v případě, že jí manžel odmítne vystavit rozlukový list.
K tomu ale dochází jen velmi zřídka.
Jak již bylo řečeno, rav Elijahu ben Moše Bašjači nás informuje, že i tradiční karaimští učenci připouštěli rozvod bez vystavení rozlukového listu.
Jedním z karaimských učenců, kteří připouštěli rozvod bez vystavení rozlukového listu byl rav Lévi ben Jefet.
Dalším karaimským učencem, který připouštěl rozvod bez vystavení rozlukového listu byl rav Jicchák ben Šelomoh žijící na přelomu osmnáctého a devatenáctého století v Čufut Kale.  
Rav Áron ben Elijahu Nikomédský (Áron mladší) připouštěl rozvod bez vystavení rozlukového listu pouze v případě, že není možné manžela k vystavení rozlukového listu donutit.

Kniha אדרת אליהו Plášť Elijášův se o případu, kdy není možné manžela k vystavení rozlukového listu přinutit nezmiňuje.
V případě nutnosti ale použití donucovacích prostředků vůči manželovi, který nechce vystavit rozlukový list podporuje, zároveň ale nepřipouští rozvod bez rozlukového listu (alespoň v případech, kdy je možné manžela k vystavení rozlukového listu donutit).
Názor že by měl náboženský soud בֵּית דִּין manžela k vystavení rozlukového listu donutit zastával podle profesora Illana Sassona i v Persii žijící rav Binjámin ben Moše al Nahávendí.