Jak již bylo zmíněno, mnoho učenců zastávalo názor, že bychom se měli vyhýbat rituálnímu znečištění, které je překážkou dosažení kolektivní svatosti.
Učenci, kteří zastávali názor, že je naší povinností se stát svatým lidem, museli nutně zastávat i názor, že je zakázáno se stát rituálně nečistým.
Názor, že není výslovně zakázáno se stát rituálně nečistým, se může zdát na první pohled překvapivý, neboť Tóra vyžaduje, aby ten, kdo se stal rituálně nečistým přinesl oběť za hřích, jak je psáno: 

Také když se někdo dotkne něčeho nečistého, jako je zdechlina nečisté zvěře, nečistého dobytka nebo nečisté drobné havěti, neúmyslně se znečistil, a tak se provinil. Také když se dotkne lidské nečistoty, jakékoli nečistoty poskvrňující člověka, a teprve pak si to uvědomí, provinil se. Také když nerozvážně pronese přísahu, zlou či dobrou, ať už nerozvážně přísahal o čemkoli, aniž si toho byl vědom, a teprve pak si to uvědomí, provinil se. Když se tedy jednou z těchto věcí proviní, ať vyzná, v čem se prohřešil. Jako odškodnění za hřích, jehož se dopustil, ať יהוה přinese samici z bravu, ovci nebo kozu, jako oběť za hřích. Kněz pak za něj kvůli jeho hříchu vykoná obřad smíření. (3M 5-2-6)

Mnoho učenců tyto verše nepovažovalo za obecný zákaz stát se rituálně nečistým.
Podle jejich názoru se verše vztahují na ty, kdo zhřešili tím, že se dotkli svatých předmětů nebo konzumovali svatý pokrm v době, kdy byli rituálně nečistí. *

* Rav Áron ben Josef ha-rófé Konstantinopolský: …a stane se vinným, pokud pojedl svatý pokrm nebo vešel (rituálně) nečistý do Svatyně a dotkl se svatých předmětů. ספר המבחר וטוב המסחר
Rav Áron ben Elijahu mladší Nikomédský poté co vysvětlil názor talmudistů, že je vinen pouze ten, kdo v konzumoval svatý pokrm pokračuje: … podle názoru znalců Písma svatého (tj. karaimů) musí přinést oběť za hřích bez ohledu na to, zda se něčeho svatého dotkl nebo zda něco svatého konzumoval. כתר תורה

Tento výklad je mnohem lepší než výklad, který považuje za hřích rituální znečištění jako takové.
A to proto, že zdůrazňuje skutečnost, že se jedná o neúmyslné (rituální) znečištění, tj. že rituálně nečistá osoba zapomněla, že je rituálně nečistá nebo o tom, že je rituálně nečistá dokonce vůbec nevěděla.
Pokud by bylo rituální znečištění hříchem samo o sobě, proč by musel člověk, který se znečistil neúmyslně, přinášet oběť za hřích?
Je zřejmé, že osoba, která se znečistila neúmyslně, tedy osoba, která zapomněla že je rituálně nečistá, nebo která nevěděla, že je rituálně nečistá zhřešila, ne však tím, že se stala (neúmyslně) rituálně nečistou, ale tím, že se rituálně nečistá dotkla svatého předmětu nebo konzumovala svatý pokrm.

Podle rava Mošeho Firouze je nezbytné přinést oběť za hřích i v případě, že se rituálně znečištěná osoba rituálně neočistila co nejdříve po svém znečištění, tj. že rituálně znečištěná osoba rituální očistu z nějakého nepodstatného důvodu odložila nebo na očistu zapomněla.
Rav Moše Firouz zastává názor, že slova: …omyje se vodou a bude nečistý až do večera (3M 15:5) popisují způsob rituální očisty. 
Tóra nás podle něj informuje, jakým způsobem se má rituálně nečistá osoba rituálně očistit a zároveň vydává příkaz, aby se rituálně nečistá osoba rituálně očistila co nejdříve je to možné.  
Ve většině případů platí, že by se měla rituálně nečistá osoba rituálně očistit do večera.
Pokud se rituálně nečistá osoba do večera rituálně neočistí, zhřeší a je povinna přinést oběť za hřích.

Hřích je tedy podle rava Mošeho Firouze přímým důsledkem toho, že se osoba zapomněla rituálně očistit respektive, že zapomněla, že se rituálně znečistila.
Není totiž nic těžkého se ráno dotknout mršiny a do večera zapomenout, že bychom se měli omýt vodou.
Proto Tóra nemusí vysvětlovat, že ten, kdo zapomene, že je nečistý zhřeší.
Stejně tak Tóra nemusí vysvětlovat, že ten, kdo zapomene na přísahu, přísahu poruší a zhřeší.
Kontakt se svatým předmětem je na rozdíl od opomenutí rituální očisty poměrně vzácný, proto je velmi nepravděpodobné, že by Tóra naznačovala, že rituálně nečistý člověk zhřešil tím, že nechtěně vstoupil do Svatyně, dotkl se svatých předmětů nebo konzumoval svatý pokrm a ne tím, že zapomněl na svou nečistotu.
Všechny výše uvedené výklady mají svou logiku, výklad rava Moše Firouze se mi ale zdá nejpřesvědčivější.