Pokud jde o manu מָן je psáno: Hleďte, vždyť יהוה vám dal den odpočinku. Proto vám dává šestého dne chléb na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa. (2M 16:29)

Učenci tento verši vykládají mnoha různými způsoby.
Neshodnou se zejména ve výkladu věty: Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa; někteří učenci chápou větu jako dva různé příkazy, jiní jako příkaz jeden.

V každém případě se naprostá většina učenců shodne na tom, že z verše vyplývá zákaz překročit v čase Šabatu hranice tábora, vesnice, města či státu. *
Hranice města jsou vymezeny vzdáleností 2000 loktů od okrajů města (viz 4M 35:5).
Stejný zákaz platí jak pro malé vesnice, tak i pro velká města.
V čase Šabatu nelze překročit hranice států, a to ani v případě, že hranice probíhá uvnitř jednoho města či vesnice.
Ani v případě, že někdo žije ve velkém městě, nesmí se (v rámci hranic města) vydávat do příliš vzdálených míst, aby se cestováním neunavil, neboť Šabat je dnem radosti a odpočinku.
Pokud se překrývají hranice dvou měst (respektive městských částí), tak že tvoří jedno město, je možné hranice měst v čase Šabatu překročit.

* Toto tvrzení podporuje skutečnost, že mana padala v poušti mimo tábor (viz 2M 16:13-14), z kontextu verše 2M 16:29 zase vyplývá, že Mojžíš varoval lid, aby zůstal každý tam kde je, tedy mimo hranice tábora, protože v čase Šabatu nepotřebuje sbírat manu.

Komentář k § 3.13

Je pravděpodobné, že když Mojžíš pronášel slova: Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa, měl na mysli, aby nikdo neopouštěl v čase Šabatu tábor, neboť manu bylo možné sbírat pouze mimo tábor.
Nelze ale vyloučit možnost, že se jednalo o příkaz dočasný, vázaný pouze na danou situaci a dané místo.
Příkaz byl skutečně vydán v reakci na jednání jedinců, kteří se vydali z tábora sbírat manu; sběr many v čase Šabatu je zcela jednoznačně zakázanou činností.
Je tedy možné, že příkaz zdůrazňoval zákaz sběru many, spíše než zákaz překročení hranic tábora.
Tento pohled podporují verše následující po verši informujícím o některých z lidu, kteří se vydali v čase Šabatu sbírat manu: Jak dlouho se budete zpěčovat a nebudete dbát mých příkazů a řádů? (2M 16:28)
Hleďte, vždyť יהוה vám dal den odpočinku. Proto vám dává šestého dne chléb na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa.

To, že se jednalo o reakci na konkrétní porušení zákazu práce konkrétní skupinou lidí, naznačuje velmi adresné rozhořčení vyjádřené slovy: Jak dlouho se budete zpěčovat a nebudete dbát mých příkazů a řádů?
Pokud by se mělo jednat o zákaz trvalý, velmi pravděpodobně by byl definován mnohem jednoznačněji.