Rav Elijahu ben Moše Bašjači zastává názor, že v současné době, tj. v době neexistence Chrámu, by všechny dary typu hekdéš הֶקְדֵּשׁ a chérem חֵרֶם měly patřit synagogám.
Dále pak tvrdí, že žádný předmět darovaný synagoze jako hekdéš הֶקְדֵּשׁ by nemělo být možné vykoupit, pokud to není zcela nezbytné pro zajištění bezproblémového chodu synagogy.
Přirovnává to ke zvířeti, které může být obětováno.
Zvíře, které může být obětováno nelze vykoupit, i když se jedná o dar typu hekdéš הֶקְדֵּשׁ.

Dar typu chérem חֵרֶם zasvěcený synagoze nesmí být podle rava Elijahu ben Moše Bašjači (stejně jako dar typu chérem חֵרֶם zasvěcený Chrámu) zpětně vykoupen ani přeprodán.
Rav Elijahu ben Moše Bašjači ale nedoporučuje dávat synagogám dary typu chérem חֵרֶם, a to proto, že se v dobách exilu může dárce velmi snadno dostat do situace, kdy pro něj bude životně důležité předmět zaslíbený jako dar typu chérem חֵרֶם prodat. 
Největší problém vidí rav Elijahu ben Moše Bašjači v polnostech, respektive nemovitostech jako takových, a to proto, že jsou židé kvůli svému pronásledování často nuceni měnit (dlouhodobě nebo natrvalo) místa svého pobytu.
A to je hlavní důvod, proč rav Elijahu ben Moše Bašjači varuje před dary typu chérem חֵרֶם.