Jak již bylo popsáno výše, karaimové vykládají slovo Šabbát שַׁבָּת ve slovním spojení od rána (následujícího) po Šabatu i jeho množné číslo Šabbátót שַׁבָּתוֹת užité ve verších 3M 23:15-21, jako Šabat - sedmý den týdne. 
Naproti tomu talmudisté se domnívají, že slovo Šabbát שַׁבָּת a jeho množné číslo Šabbátót שַׁבָּתוֹת mají ve výše uvedených verších dva různé významy.
V prvním případě se jedná o první den Svátku nekvašených chlebů, v druhém případě se jedná o týdny - obecně definovaná sedmidenní období, která nutně nemusí začínat po Šabatu.

To že je karaimská interpretace tou nejpravděpodobnější interpretací vyplývá i z knihy Jozue.
Připomeňme si, že je do Omeru, tj. do obětování snopku čerstvé sklizeného ječmene, zakázána konzumace plodin z úrody předcházejícího zemědělského cyklu, neboť je psáno: Až do toho dne, kdy přinesete dar svému Bohu, nebudete jíst chléb ani zrní pražené ani čerstvé. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích. (3M 23:14)
Z knihy Jozue se dozvídáme: Ráno (následující) po hodu beránka מִמָּחֳרַת הַפֶּסַח jedli nekvašené chleby a téhož dne i pražené zrní z úrody té země. (Jozue 5:11)
To znamená, že ráno (následující) po hodu beránka bylo počátkem Omeru.

Může se stát, že někdo omylem identifikuje slovo Pesach פֶּסַח obsažené ve verši Jozue 5:11 jako Svátek nekvašených chlebů Chag ha-macót חַג הַמַּצּוֹת, na základě čehož může dojít k závěru, že slovní spojení ráno (následující) po hodu beránka znamená den (následující) po prvním dni Svátku nekvašených chlebů, a v souladu s tradicí talmudistů stanovit počátek Omeru na den po prvním dni Svátku nekvašených chlebů.
Připomeňme si však, že se slovo פֶּסַח v Písmu svatém vždy vztahuje k pesachové oběti korban pesach קׇרְבַּן פֶּסַח, zatímco slovní spojení Chag ha-macót חַג הַמַּצּוֹת v Písmu svatém označuje vždy týdenní Svátek nekvašených chlebů.

Níže uvedená analýza vysvětluje karaimskou a talmudistickou interpretaci verše Jozue 5:11.

Karaimský výklad: 

Karaimové vykládají slovní spojení Ráno (následující) po hodu beránka מִמָּחֳרַת הַפֶּסַח jako ráno prvního dne Svátku nekvašených chlebů.

Tento karaimský výklad má oporu v Písmu svatém.

Ve verši 4M 33:3 se dočteme: Patnáctého dne prvního měsíce, ráno po Hodu beránka, vytáhli synové Izraele z Ramesesu…
Připomeňme si, že Pesach začíná za soumraku čtrnáctého dne prvního měsíce (2M 12:18, 3M 23:5)
Nejvíce karaimský výklad podporuje právě verš 4M 33:3, který nás informuje, že Ráno (následující) po hodu beránka připadá na patnáctý den prvního měsíce.
To zcela jednoznačně dokazuje, že i verš Jozue 5:11 zmiňuje patnáctý den prvního měsíce.
To je velmi zásadní informace, neboť podle karaimů se Omer začíná počítat patnáctého dne prvního měsíce, samozřejmě pouze v případě, že patnáctý den prvního měsíce připadne na neděli.
Podle talmudistů se ale Omer musí začít počítat vždy šestnáctého dne prvního měsíce.
Verš Jozue 5:11 tedy protiřečí učení talmudistů.

Talmudistický výklad: 

Talmudisté vykládali verš Jozue 5:11 tak, aby byl výklad v souladu s jejich přesvědčením, že se Omer musí začít počítat vždy šestnáctého dne prvního měsíce. 
 
Talmudistické výklady verše Jozue 5:11 a karaimské protiargumenty:

Jak již bylo zmíněno, před Omerem nesmí být zahájena sklizeň obilí, neboť je psáno: Odpočítáš si sedm týdnů. Od chvíle, kdy přiložíš srp ke stojícímu obilí, začneš počítat sedm týdnů. (5M 16:9)
Ve verši Jozue 5:11 bylo ráno následující po Pesachu, od kterého se v tom roce začal počítat Omer, prvním dnem Svátku nekvašených chlebů, tj. patnáctým dnem prvního měsíce.
Během prvního dne Svátku nekvašených chlebů jsou zakázány činnosti typu מְלֶאכֶת עֲבֹדָה, tzn. že v den konzumace nové úrody bylo Izraelitům zakázáno sklízet pšenici.

Talmudisté zdůrazňují, že karaimové zastávají názor, že den před ránem následujícím po Pesachu byl Šabat, během kterého je sklizeň pšenice také zakázána.
Pokud by tomu tak bylo, namítají talmudisté, museli by Izraelité začít sklízet pšenici v pátek, tj. dva dni před Omerem.
A to by podle talmudistů odporovalo verši: Od chvíle, kdy přiložíš srp ke stojícímu obilí, začneš počítat sedm týdnů. (5M 16:9)

Talmudisté dále tvrdí, že jejich výklad verši Jozue 5:11 neodporuje, neboť začínají Omer počítat šestnáctého dne prvního měsíce, který je podle nich ránem následujícím po Pesachu; a Pesach podle nich znamená první den Svátku nekvašených chlebů.
Šestnáctý den prvního měsíce je druhým dnem Svátku nekvašených chlebů, během kterého je sklizeň obilovin povolena.

Karaimští učenci ale namítají, že se stejným problémem se potýká i výklad talmudistů, neboť i šestnáctý den prvního měsíce, kdy talmudisté začínají počítat Omer, čas od času připadne na Šabat.
V letech, kdy šestnáctý den prvního měsíce připadne na Šabat by sklizeň obilovin nebyla možná jak během šestnáctého dne prvního měsíce - Šabatu, tak i během patnáctého dne prvního měsíce - prvního dne Svátku nekvašených chlebů. 
V letech, během kterých připadne šestnáctý den prvního měsíce na Šabat, by verši Jozue 5:11 odporoval i výklad talmudistů. *

* Podle novodobého systému kalkulace talmudistického kalendáře, který zavedl Hillél II (čtvrté století občanského letopočtu), nesmí pesachový seder, respektive první pesachová noc nikdy připadnout na čtvrteční večer. V době existence druhého Chrámu ani po jeho zničení ale žádné podobné omezení ve farizeji a později talmudisty užívaném kalendáři neexistovalo.

Karaimští učenci dále namítají, že přikázání začít počítat Omer sedm týdnů Od chvíle, kdy přiložíš srp ke stojícímu obilí, nevyžaduje doslovné plnění, tj. že neznamená, že musíme začít počítat Omer bezprostředně poté, co přiložíme srp ke stojícímu obilí.
Smyslem přikázání je začít počítat Omer v období krátce po začátku sklizně (ne však nutně v doslovném slova smyslu hned po prvním odseknutí stébel obilí).

Použití výrazu מֵהָחֵל ve verši 5M 16:9 odpovídá běžnému použití výrazu הֵחֵל.
Výraz מֵהָחֵל lze přeložit jako od chvíle nebo od začátku, neznamená to ale, že něco (v našem případě odpočítávání Omeru) musí nutně nastat bezprostředně po dané události (v našem případě ihned po prvním odseknutí stébel obilí).
Například ve verši 1. Samuel 3:2 najdeme následující užití výrazu הֵחֵל: Jednoho dne ležel Élí na svém místě. Oči mu začaly הֵחֵלּוּ pohasínat, takže neviděl.
Z kontextu je zcela zřejmé, že Élímu neselhal zrak přímo ve chvíli, kdy ulehl. 
Élímu začal zrak selhávat v době zmíněné ve verši, jednalo se ale o postupný proces, ne o náhlé selhání zraku.
Ve verši Rút 1:22 se zase dočteme, že Rút a Naomi přišly do Betléma, když začínala בִּתְחִלַּת sklizeň ječmene. (Rút 1:22) 
Opět se nejednalo o chvíli, bezprostředně následující po prvním odseknutí stébel obilí, ale obecně o období začátku sklizně ječmene.

Podobně je tomu i v případě začátku počítání Omeru, slovní spojení Od chvíle, kdy přiložíš srp ke stojícímu obilí, ... (5M 16:9) neznamená, že musíme Omer začít počítat bezprostředně po začátku sklizně.
Omer je potřeba začít počítat v počátečním období sklizně; den, kdy by se Omer měl začít počítat upřesňuje slovní spojení Potom si odpočítáte ode dne (přesněji od rána následujícího) po Šabatu ... (3M 23:15)   

Rav Jefet dále tvrdí, že z verše Od chvíle, kdy přiložíš srp ke stojícímu obilí, začneš počítat sedm týdnů (5M 16:9) vyplývá, že lze začít sklízet již týden před začátkem Omeru. 
A to proto, že verš zmiňuje počítání týdnů; protože první týden Omeru začíná v neděli Svátku nekvašených chlebů, může být sklizeň zahájena již sedm dní před touto nedělí.
Počítání Omeru začne počátkem následujícího týdne, který je zároveň počátkem Svátku nekvašených chlebů.

Někteří učenci talmudistů chtěli obhájit své tvrzení, že slovní spojení ráno následující po Pesachu zmíněné ve verši Jozue 5:11 odkazuje na patnáctý den prvního měsíce, argumentem, že Izraelité nekonzumovali čerstvě sklizené obilí, ale obilí z předchozí sklizně. 
Tato talmudistická hypotéza vychází z předpokladu, že slovní spojení ráno následující po Pesachu nutně nemusí odkazovat na počátek počítání Omeru, neboť před začátkem počítání Omeru nemusí být konzumováno pouze nově sklizené obilí.

Tuto hypotézu talmudistů vyvrátili karaimští učenci následujícími argumenty.

Karaimští učenci se nejprve zaměřili na kontext verše Jozue 5:11, chtěli tak pochopit proč Izraelité začali konzumovat obilí z úrody kanaánské země právě tento den.
Jak vyplývá z verše Jozue 5:12, do tohoto dne jedli Izraelité manu; poté co začali konzumovat úrodu kanaánské země, přestala být mana k dispozici.

Události popsané v kapitole Jozue 5 se odehrávaly v době dobývání Kanaánu.
Je velmi nepravděpodobné, že by národy, se kterými Izraelité vedli válku nechali Izraelitům své zásoby obilí.
Text se navíc ani náznakem nezmiňuje o tom, že by Izraelité před útokem na Jericho ukořistili zásoby obilí z předchozí sklizně nebo že by před útokem na Jericho válčili s místním obyvatelstvem.

Izraelitům bylo řečeno, že mají ráno následující po Pesachu konzumovat nekvašené chleby a pražené zrní מַצּוֹת וְקָלוּי.
Pražené zrní קָלוּי se připravuje z ječmene ve stádiu zralosti aviv, tedy z obilí, které ještě plně nedozrálo, to znamená, že musí být připraveno s čerstvě sklizeného obilí.
Toto tvrzení se opírá o verš: Přinášíš-li יהוה darem moučnou oběť z prvotin, přines k této oběti drcené zrní z čerstvých klasů pražených אָבִיב קָלוּי na ohni. (3M 2:14)