Je zakázáno se oblékat způsobem obecně spojeným s opačným pohlavím, neboť je psáno: Žena se nesmí oblékat jako muž ani muž jako žena. Kdokoli to dělá, je יהוה, tvému Bohu, ohavný! (5M 22:5)  
Tento zákaz se nevztahuje jenom na oblečení, ale i na jiné formy vystupování v roli opačného pohlaví.

Komentář k § 11.4 

Nehemia Gordon zastává názor, že pět výše uvedených praktik (zastřihávání vlasů dokola, poškozování okrajů vousů, zjizvování, vytváření lysiny, tetování) je zakázáno pouze jako projev smutku pro mrtvého respektive v případě, že se jedná o formu projevení úcty mrtvému, vyjádření soustrasti nebo o součást kultu uctívání mrtvých.
Učenci naopak zastávají názor, že v případě zastřihávání vlasů dokola, poškozování okrajů vousů a tetování se jedná o obecný zákaz.
Podle učenců se jako projev smutku pro mrtvého zakazuje pouze zjizvování a vytváření lysiny.

Nehemia Gordon svá tvrzení opírá o poměrně silné argumenty.
Já osobně se ale domnívám, že některé jeho argumenty mají na rozdíl od argumentů učenců pár slabých míst.
Nejprve argumenty Nehemii Gordona shrnu, a následně vysvětlím, co považuji za jejich slabá místa.
Čtenářům doporučuji, aby si důkladně nastudovali Nehemiovu argumentaci. *

* https://www.nehemiaswall.com/shaving-beards-sidelocks

Za největší slabinu považuji tvrzení, že všechny tři způsoby odstranění vlasů, respektive ochlupení jsou rovnocenné.
Dále si nejsem úplně jist, zda má Nehemia pravdu v případě zastřihávání vlasů dokola a tetování.
Pokud jde o holení vousů, nemám zásadní problém s jeho názorem souhlasit.
Chtěl bych čtenáře poprosit, aby během mého výkladu pohlížel na každé z pěti jednání vedoucích k modloslužbě samostatně.

Nehemia Gordon došel k následujícím třem hlavním závěrům:

1) Všechny původní zákazy se vztahují k vyjádření smutku za mrtvého.
2) Tóra za určitých konkrétních okolností výslovně vyžaduje holení hlavy a vousů.
Například v případě zajaté ženy nebo během rituální očisty malomocného.
Znamená to tedy, že zákaz zastřihávání vlasů dokola a poškozování okrajů vousů nemůže mít obecnou platnost.
3) Ve starověku byla výše uvedená jednání, jimiž vyjadřovali pozůstalí smutek, běžnou praxí. 
Každému Izraelitovi, který si přečetl nebo kterému byly přečteny texty obsahující výše uvedené zákazy, bylo zcela jasné, že se vztahují pouze na vyjádření smutku za mrtvého.
Na podporu tohoto závěru předkládá Nehemia velké množství příkladů, které dokazují, že odstraňování vlasů a/nebo ochlupení bylo rozšířeným projevem smutku.
V některých uvedených verších zbožní Izraelité tímto způsobem vyjadřovali smutek nad jinou ztrátou než je úmrtí člověka, což naznačuje, že bylo dané jednání nepřípustné pouze v případě, že se jednalo o vyjádření smutku za mrtvého.

Kontext zákazů

Seznam kapitol obsahujících pět výše diskutovaných zákazů:

3M 19 - zastřihávání vlasů dokola, poškozování okrajů vousů, zjizvování, tetování

3M 21 - vytváření lysiny, poškozování okrajů vousů, zjizvování

5M 14 - zjizvování, vytváření lysiny

Jak Nehemia Gordon, tak učenci zastávají názor, že se zákazy obsažené v 5M 14 vztahují pouze k vyjádření smutku za mrtvého (respektive k projevení úcty mrtvému nebo ke kultu uctívání mrtvých).
Ve verši je psáno: Nebudete si pro mrtvého dělat na těle řezné rány (smuteční zářezy), ani mezi očima lysinu. (5M 14:1)
Tento verš je zcela jednoznačný a nevyžaduje další diskuzi.

Nehemia Gordon na rozdíl od učenců zastává názor, že se všechny zákazy obsažené v 3M 19 vztahují pouze k vyjádření smutku za mrtvého (respektive k projevení úcty mrtvému nebo ke kultu uctívání mrtvých).
Učenci naopak tvrdí, že se k vyjádření smutku za mrtvého vztahuje pouze zákaz zjizvování.
Abych mohli tuto neshodu posoudit, musíme si pořádně přečíst a analyzovat následující verše: Nejezte maso s krví. Nezabývejte se věštěním ani jasnovidectvím. Nebudete si přistřihovat na hlavě vlasy dokola ani si poškozovat okraj vousů. Neuděláte si na těle řezné rány (smuteční jizvy), když někdo zemře ani žádné tetování. Já jsem יהוה. (3M 19:26-28) 

Za prvé je potřeba poznamenat, že se jedná verše, které tvoří samostatný paragraf, a to proto, že jsou od jiných částí Zákona odděleny dvěma výroky: Já jsem יהוה.
Je zřejmé, že tento výrok odděluje v kapitole 19 jednotlivé nábožensko-právní paragrafy. 

Ač tento paragraf zmiňuje zjizvování, tj. jednání, které zcela zjevně souvisí s vyjádřením smutku za mrtvého (respektive s projevením úcty mrtvému, vyjádřením soustrasti nebo s kultem uctívání mrtvých), zmiňuje i jednání, která s vyjádřením smutku souviset nemusí, jmenovitě se jedná o konzumaci krve, věštění a jasnovidectví.
Nehemia Gordon podle mě ve svém výkladu tato dvě jednání vedoucí k uctívání model nebere v úvahu.
Přítomnost těchto dvou jednání vedoucích k uctívání model v paragrafu je v souladu s názorem učenců, ti označují všechna obsažená jednání za obecně modlářské praktiky, které nutně nemusí souviset s vyjádřením smutku za mrtvého (respektive s projevením úcty mrtvému nebo s kultem uctívání mrtvých).

Zákazy vyjmenované v 3M 21, tj. vytváření lysiny, poškozování okrajů vousů, zjizvování se, se vztahují výhradně na kněží (i když jsou uvedeny i v 3M 19 a 5M 14, tj. v zákazech platných pro celý Lid Izraele).
Učenci zastávají názor, že zatímco v případě zákazů platných pro celý Lid Izraele se jedná o zákaz vyjadřovat tímto typem jednání smutek za mrtvého (respektive projevovat tímto způsobem úctu mrtvému atp.), v případě kněží se jedná o zákaz obecný.
Všechny zákazy uvedené v 5M 21 jsou podle učenců zákazy obecnými.
Nehemia Gordon naopak věří, že všechny výše uvedené zákazy souvisí výhradně s vyjádřením smutku za mrtvého (respektive s projevením úcty mrtvému nebo s kultem uctívání mrtvých).
Svůj názor opírá o skutečnost, že verši 3M 21:5 předchází verše 3M 21:1-4 zakazující kněžím znečištění se kontaktem s mrtvým.
Jeho tvrzení podporuje i skutečnost, že dva typy jednání uvedená v 3 M 21, jmenovitě vytváření lysiny a zjizvování, spojují s vyjádřením smutku za mrtvého (respektive s projevením úcty mrtvému nebo s kultem uctívání mrtvých) i učenci.

Logiku mají ale i názory učenců.
Učenci oddělují diskuzi o rituálním znečištění při kontaktu s mrtvým od diskuze o vytváření lysiny, poškozování okrajů vousů a zjizvování se. 
Podle učenců se totiž kněz nestane nečistým svou účastí na smutečním obřadu, ale kontaktem s mrtvým.
Proto nespojují jednání, která souvisí s vyjádřením smutku za mrtvého (respektive s projevením úcty mrtvému nebo s kultem uctívání mrtvých) se znečištěním kněží při kontaktu s mrtvým.

Názor učenců podporuje skutečnost, že zmíněné verše kněžím výslovně povolují rituální znečištění při kontaktu se zesnulými nejbližšími příbuznými.
Pokud je přípustné rituální znečištění při kontaktu se zesnulými nejbližšími příbuznými, měla by být pro kněží přípustná v případě úmrtí nejbližších příbuzných i jednání, která souvisí s vyjádřením smutku za mrtvého.
To ale nepřipouští jak učenci, tak Nehemia Gordon.

Pokud bychom přijali argumenty Nehemii Gorgona, tj. že zákazy zmíněné v 3M 21 se vztahují pouze na vyjádření smutku za mrtvého (respektive na projevení úcty mrtvému, vyjádření soustrasti nebo ke kultu uctívání mrtvých), znamenalo by to pouze obecnou přípustnost holení vousů.
O zastřihávání vlasů dokola ani o tetování totiž ve verši 3M 21 není zmínka.

Holení hlavy a vousů

Nehemia Gordon poukazuje na to, že Tóra vyžaduje, aby si zajatá žena (5M 21:12) nebo נָזִיר názír po uplynutí slibu (4M 6:18) oholili hlavu.
Pro učence oholení hlavy nepředstavuje žádný problém, za nepřípustné považují pouze zastřihávání vlasů dokola.

Mnohem obtížněji vysvětlitelné jsou ale jiná přikázání, například to, které vyžaduje, aby si malomocný oholil celé tělo včetně vousů. (3M 14:9)
Nebo přikázání, které vyžaduje, aby si Levité v rámci své očisty oholili celé tělo. (4M 8:7)
Jak lze tato přikázání obhájit při konfrontaci se zákazem poškozovat okraje vousů?
Možná se jednalo o výjimky z obecného zákazu. 
Ve skutečnosti existují i další případy, kdy Tóra něco zakazuje a následně to (ve zdánlivém rozporu se zákazem) přikazuje.
Příkladem jsou oběti vykonávané během Šabatu. 

Zastřihávání vlasů dokola

Nehemia Gordon předkládá celou řadu důkazů prokazujících, že jak staří Izraelité, tak i jiné národy vyjadřovali zármutek nad vážnou ztrátou odstraňováním vlasů. *

* Například Vaše slavnosti obrátím v truchlení a všechny vaše písně v kvílení. Všechny vás obleču do pytloviny a všechny hlavy budou oholeny. (Amos 8:10) a Ohol si hlavu ve smutku nad svými hýčkanými syny. Pořiď si lysinu jako sup odejdou ti do vyhnanství! (Micheáš 1:16)

Z kontextu těchto důkazů vyplívá, že se výše uvedené zákazy vztahují pouze k vyjádření smutku za mrtvého (respektive k projevení úcty mrtvému nebo ke kultu uctívání mrtvých).

Při hlubší analýze důkazů předložených Nehemiou Gordonem zjistíme, že jím uvedené verše nevztahují na všechny tři typy odstraňování vlasů a/nebo ochlupení.
V souladu s tvrzením učenců zmiňují verše zákaz vytváření lysiny.
Žádný z uvedených veršů nezmiňuje zákaz zastřihávání vlasů dokola.
Lze tedy předpokládat, že zastřihávání vlasů dokola je zakázáno z jiného důvodu, než je vyjádření smutku za mrtvého (respektive projevení úcty mrtvému nebo kult uctívání mrtvých).
Učenci se domnívají, že zastřihávání vlasů dokola bylo v době darování Tóry obecně rozšířeným rituálem modloslužebníků.
Nehemia Gordon tuto domněnku učenců nezpochybňuje a konstatuje, že střihání vlasů podle hrnce bylo ve starověku součástí pohanských rituálů.
Na rozdíl od učenců ale zastává názor, že se v případě zastřihávání vlasů dokola a vytváření lysiny jedná o jeden a týž zákaz, tj. že se v obou případech jedná o zákaz vyjádřit těmito způsoby smutek za mrtvého. **

** Podle Nehemii Gordona verš 5M 14 nezakazuje pouze zastřihávání vlasů dokola ale i vyholování okrajů vlasového porostu.

Zastřihávání vlasů dokola není v Písmu svatém zmiňováno jako způsob vyjádření smutku za mrtvého, objevuje se pouze jako znak pohanských národů.
Například ve verši: Dedana, Temu a Búze; všechny, kteří si vyholují skráně. (Jeremiáš 25:23)
Nebo ve verši: s Egyptem, Judou, Edomem, s Amonci, Moábem a se všemi obyvateli pouště, kteří si vyholují skráně. (Jeremiáš 9:25)
A ve verši: Jejich velbloudi jim budou uloupeni, jejich obrovská stáda budou kořistí. Ty, kteří si holí skráně, rozeženu do všech stran, praví יהוה; přivedu na ně zkázu odevšad! (Jeremiáš 49:32) ***

*** Není zcela jasné, zda mají výše uvedené verše na mysli právě zastřihávání vlasů dokola, jedná se ale o jediné verše mimo původní zákaz, které by mohly odkazovat na tento typ jednání. 

Tyto verše podporují názor učenců, kteří tvrdí, že se nutně nemusí jednat o vyjádření smutku za mrtvého, ale pouze obecnou pohanskou praktiku.

Holení vousů jako součást smutečního obřadu

Tvrzení Nehemii Gordona, že holení vousů bylo součástí smutečního obřadu, vychází z verše: přišlo ze Šechemu, Šíla a Samaří osmdesát poutníků s oholenými bradami, roztrženými rouchy a se smutečními jizvami. Měli s sebou moučné oběti a kadidlo, které chtěli přinést do יהוה Chrámu. **** (Jeremiáš 41:5)

**** V té době již byl Chrám zničen, verš s největší pravděpodobností odkazuje na nějaké obětní místo z doby před vystavením Chrámu, kde bylo ještě možné přinášet oběti.

Výše zmínění poutníci vyjádřili svůj smutek nejenom oholením vousů, ale i roztržením oděvů a smutečními jizvami.
Zdá se ale, že se jednalo o zbožné Izraelity, protože přišli obětovat Bohu Izraele. 
Poutníci žili v době judského místokrále Gedaljáhú ben Achíkám a je velmi pravděpodobné, že truchlili nad (z jejich pohledu nedávným) zničením Chrámu.
Pokud se skutečně jednalo o zbožné Izraelity, mohlo by být holení vousů považováno za přípustné.

Nelze ale vyloučit, že se jednalo o modloslužebníky, protože v době Gedaljáhú ben Achíkám již Asyřané osídlili severní Izraelské království cizími národy, tyto cizí národy nahradily vysídlených Deset severních kmenů.
Přesídlené cizí národy vyznávaly jak Boha Izraele, tak i vlastní modly.
Protože poutníci zmínění ve verši Jeremiáš 41:5 pocházeli z oblasti severního Izraelského království (z Šechemu, Šíla a Samaří) je možné, že se jednalo právě o příslušníky přesídlených pohanských národů. *****

***** Faktem je, že tyto národy měly k Chrámu i Bohu Izraele velmi kladný vztah, dokonce nabídly, že Chrám pomohou znovu postavit, jak je psáno: Když nepřátelé Judy a Benjamína uslyšeli, že navrátilci staví Chrám יהוה, Bohu Izraele, přišli za Zerubábelem a za představiteli otcovských rodů s návrhem: Budeme stavět s vámi! Ctíme vašeho Boha stejně jako vy; obětujeme mu od té doby, co nás sem přesídlil asyrský král Esar-chadon. (Ezdráš 4:1-2)

Skutečnost, že tyto národy uctívaly, jak vlastní modly, tak Boha Izraele, je možným vysvětlením toho, proč poutníci přišli obětovat Bohu Izraele a zároveň truchlili zakázaným způsobem. ******

****** Kromě toho je obecně známo, že se tyto národy neřídily Zákonem, jak je psáno: Až dodnes se řídí podle svých starých zvyků. Nebojí se יהוה a neřídí se podle jeho ustanovení a práv ani podle Zákona a přikázání, která יהוה svěřil synům Jákoba, jemuž dal jméno Izrael. (2 Královská 17:34)

Nelze ale vyloučit, že se poutníci oholili z důvodů, které nesouvisí se smutkem.
Nelze ani vyloučit, že Jeremiáš zmínil jejich oholení, pouze proto, aby zdůraznil, že se jednalo o modláře.

Tetování jako součást smutečního obřadu

Nehemia Gordon zastává názor, že se zákaz zmíněný v 3M 19 vztahuje pouze na tetování připomínající mrtvé, tj. na tetování, které je vyjádřením smutku za mrtvého (respektive projevením úcty mrtvému atp.)
Nehemia Gordon tvrdí, že to vyplývá z kulturně historického kontextu doby, ve které došlo k darování Tóry.
Podle Nehemii Gordona bylo tetování běžnou součástí pohanských smutečních obřadů.
Dále poznamenává, že se tetování vytvořená na památku mrtvých nosí i v dnešní době.

Učenci naopak zastávali názor, že v době darování Tóry nebylo tetování spojeno pouze se smutečními obřady, podle nich se jednalo o obecnou pohanskou praktikou.
Byli přesvědčeni, že si pohané nechávali na svá těla tetovat jména svých model.
Tvrzení učenců má minimálně stejnou oporu v historických a kulturně antropologických zdrojích jako tvrzení Nehemii Gordona.
Učenci tvrdí, že tetování jmen model bylo ve starověku běžnou praxí. *******

******* Nelze vyloučit, že měli učenci přístup k textům, které již nejsou k dispozici.

V současné době si lidé nechávají tetovat i symboly svých náboženství.
Běžně lze vidět vytetované kříže nebo šesticípé hvězdy.

Nehemia Gordon svá tvrzení o tetování opírá i o verš, který popisuje náboženskou horlivost Lidu Izraele v budoucnosti: Jeden řekne: Patřím יהוה a druhý Jákobovo jméno ponese, další si na ruku napíše לַיהוָה a přijme jméno Izrael. (Izajáš 44:5)
Nehemia Gordon tvrdí, že část verše další si na ruku napíše לַיהוָה odkazuje na tetování.
Existují ale důvody, proč toto tvrzení nepřijmout.
Zaprvé ve verši 3M 19:28 je použit výraz כְתֹבֶת קַעֲקַע.
Slovo כְתֹבֶת je sice odvozeno ze slova כְּתָב, tj. psaný text, spis, písmo, ale výraz obsahuje modifikátor קַעֲקַע, který výraz odlišuje od běžného psaného textu. *

* A který zřejmě odkazuje na poškození kůže, respektive na proniknutí psacího nástroje kůží - poznámka překladatele.

Izajáš ale používá pouze slovo יִכְתֹּב bez modifikátoru, což naznačuje, že se zřejmě jedná o běžné psaní.