Ve chvíli, kdy člověk získal vládu nad zvířaty, jak je psáno: A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi (1M 1:28), získal svolení konzumovat maso.
Bůh povolil konzumovat maso i Noemovým potomkům, konzumaci masa podmínil zákazem konzumace krve poraženého zvířete, jak je psáno: Nesmíte však jíst maso, dokud je v něm život, totiž krev. (1M 9:4) 
Z výše uvedeného verše vyplývá, že rituální porážka byla poprvé vyžadována v Noemově době, protože krev lze z masa odstranit pouze prostřednictvím rituální porážky.
O několik generací později získal povolení konzumovat maso zbavené krve, tj. maso rituálně porážených zvířata i Mojžíš, jak je psáno: Nesmíte však jíst krev, nech ji vytéci na zem jako vodu. (5M 12:16)
Tóra neobsahuje přesný návod, jak má být rituální porážka vykonána, a to proto, že se jednalo o postup obecně známý a praktikovaný již od Noemových dob.
Z příběhu o obětování Izáka se dozvídáme, že Abrahám měl Izáka rituálně porazit, neboť je psáno: Abraham vztáhl ruku a vzal nůž, aby svého syna לִשְׁחֹט podřízl. (1M 22:10)
Rituální porážka שְׁחִיטָה byla praktikována již od doby Noeho, proto byl výraz v době darování Tóry obecně srozumitelný a nebylo ho potřeba vysvětlovat.
Jak výraz שְׁחִיטָה, tak výraz זְבִיחָה znamenají proříznutí čtyřech orgánů v oblasti krku.
Výraz נְחִירָה znamená probodnutí zvířecího krku a výraz קִצּוּץ znamená odříznutí jakéhokoli orgánu poraženého zvířete.
Postup rituální porážky známe díky z generace na generaci předávané ústní tradici, jedná se tedy o סבל הירושה Sével ha-jeruššáh (jho dědictví).

Rabíni talmudistů nabízí odlišné vysvětlení toho, proč Tóra neobsahuje přesný návod, jak má být rituální porážka vykonána.
Talmudisté na rozdíl od karaimů zastávají názor, že rituální porážka je novinka zavedená v době darování Tóry, nikoli způsob porážky běžně praktikovaný od dob Noeho.
Rabíni talmudistů považují skutečnost, že Tóra neobsahuje přesný návod, jak má být rituální porážka vykonána, za důkaz existence jakési ústní Tóry, o které se domnívají, že byla předána na hoře Sinaj spolu s Tórou psanou.
Svůj názor opírají o verš: … smíš porážet svůj skot i brav, jejž ti יהוה dal, tak, jak jsem ti přikázal. (5M 12:21)
Protože Bůh v psané Tóře nepřikázal, jak má být rituální porážka přesně vykonána, domnívají se rabíni talmudistů, že verš musí odkazovat na příkaz, který byl vydán ústně a který nebyl zapsán.
Rav Elijahu ben Moše Bašjači ale tvrdí, že slova tak, jak jsem ti přikázal odkazují na příkaz daný o několik veršů dříve: Porážet dobytek a jíst maso můžeš s požehnáním יהוה, svého Boha, v kterémkoli svém městě, kdykoli se ti zachce. (5M 12:15)
Slova kdykoli se ti zachce podle rava Elijahu ben Moše Bašjači znamenají, že by se měla zvířata porážet pouze v případě, že potřebujeme (respektive když máme chuť na) maso.

Komentář k § 15.2

Rav Elijahu ben Moše Bašjači zastával názor, že se verš smíš porážet … tak, jak jsem ti přikázal vztahuje k verši …kdykoli se ti zachce. * 
To znamená, že nesmíme zvíře porážet, pokud nemáme v úmyslu maso konzumovat.
Tento výklad se může na první pohled zdát zvláštní, ale porážejí lidé zvířata pouze za účelem konzumace jejich masa?

* V hebrejském textu je použito příslovce רַק pouze, které upřesňuje smysl věty a to tak, že je přípustné porážet zvíře pouze v případě, že chceme konzumovat jeho maso.

Příkaz povolující porážku zvířete pouze za účelem následné konzumace masa poraženého zvířete, jinými slovy pouze v případě, že máme hlad, posiluje zákaz předkládání obětí mimo Svatyni.
Mimo Svatyni je tedy možné porážet zvířata pouze z nenáboženských důvodů, konkrétně za účelem nasycení se; v žádném případě nelze zvířata mimo Svatyni obětovat.
Před vydáním tohoto příkazu byla porážka úzce spojena s obětí.
V době putování pouští byli Izraelité povinni každé zvíře, jehož maso chtěli konzumovat, obětovat Bohu Izraele, jak je psáno: Kdokoli z domu Izraele by zabil kus hovězího dobytka, ovci nebo kozu v táboře nebo venku za táborem, aniž to zvíře přivedl před יהוה příbytek ke vchodu do Stanu setkávání, aby z něj יהוה přinesl oběť, takovému člověku se bude počítat vina za prolitou krev: Prolil krev, proto bude vyobcován ze svého lidu. (3M 17:3-4)
Porážet zvířata i mimo Svatyni bylo Lidu Izraele povoleno až po usazení ve Svaté zemi, jak je psáno: Porážet dobytek a jíst maso můžeš s požehnáním יהוה, svého Boha, v kterémkoli svém městě, kdykoli se ti zachce. (5M 12:15) 
To že bylo přípustné porážet zvířata mimo Svatyni, respektive mimo Jeruzalém pouze z nenáboženských důvodů, vychází z kontextu následujících veršů: Pouze na místě, které si יהוה vyvolí v jednom z vašich kmenů, tam smíš obětovat své zápalné oběti a budeš dělat vše, co jsem ti přikázal. Porážet dobytek a jíst maso můžeš s požehnáním יהוה, svého Boha, v kterémkoli svém městě, kdykoli se ti zachce. (5M 12:14-15)

Někteří učenci na rozdíl od rava Elijahu ben Moše Bašjači nepovažují příslovce רַק pouze za limitující, výše uvedená slova chápou tak, že lze maso konzumovat kdykoli se nám zachce. **
Jinými slovy se podle nich jedná o bezpodmínečné svolení rituálně porážet zvířata mimo Svatyni a konzumovat jejich maso. 

** Jejich výklad tedy odpovídá českému překladu.

Tento výklad ale vyvolává otázku, jak vysvětlit slova … tak, jak jsem ti přikázal?
Jednou z možností je, že verš odkazuje na rituální porážku, kterou Bůh přikázal Noemu.
Může se jednat o odkaz na verš: Nesmíte však jíst krev, nech ji vytéci na zem jako vodu. (5M 12:16)
Verš může odkazovat i na další verše, například na verš zakazující porážku zvířete mladšího osmi dní: Když se narodí tele, jehně nebo kůzle, ať zůstane po sedm dní u své matky. Teprve počínaje osmým dnem dojde zalíbení jako dar ohnivé oběti יהוה. (3M 28:27) nebo na verš zakazující porážet matku ve stejný den jako její mládě: Nezabíjejte krávu ani ovci v tentýž den s jejím mládětem. (3M 22.28)
Jedná se o pravidla porážky jasně definovaná Tórou, je tedy logické, že se slova tak, jak jsem ti přikázal neodkazují na ústní Tóru.