§ 2.4.1 Indikátory počátku (kalendářního) měsíce

Hlavním indikátorem počátku nového (kalendářního) měsíce je srpek novoluní viditelný po západu slunce. *
Pokud je srpek novoluní po západu slunce viditelný, začíná první den nového měsíce třetí fází večera.
Učenci diskutovali sedm různých fází měsíčního cyklu, které by mohly indikovat počátek biblického měsíce; zavrhli všechny, kromě prvního viditelného srpku nového měsíce po západu slunce.
Rav Elijahu Bašjači nekomentuje důvody, proč učenci upřednostnily právě tuto fázi; odkazuje ale čtenáře na dílo rava Leviho ben rav Jefet, které se tomuto tématu věnuje podrobně.  

Rav Elijahu Bašjači poznamenává, že se měsíc skládá z úplných dní **, a proto musí vždy začínat počátkem biblického dne, tedy třetí fází večera.
Jak již bylo několikrát zdůrazněno Tóra upřednostňuje jasné, jednoduché a jednoznačné stanovování.
Nový měsíc je nejviditelnější ve chvíli, kdy nastala tma, tedy ve chvíli, kdy se sluneční paprsky nemísí se svitem měsíce.

* Všimněte si, že učenci tvrdí, že srpek nového měsíce musí být viditelný již po západu slunce.
Co když je ale srpek nového měsíce viditelný již před západem slunce?
Srpek nového měsíce viditelný před západem slunce podle učenců to znamená, že měl být srpek viditelný po západu slunce předchozího dne, pouze si ho nikdo z nějakého důvodu nevšiml.
Pokud tedy někdo zpozoruje srpek novoluní před západem slunce, ví že den, kdy tento jev pozoroval je prvním dnem biblického měsíce, a že třetí fází večera začíná den druhý - kapitola 16 - אדרת אליהו -  עניין קידוש החודש .

** Výrazy חֹדֶשׁ יָמִים a יֶרַח-יָמִים, které najdeme ve verších 1M 29:14 a 2Kr 15:13 podporují předpoklad rava Elijahu Bašjači, že měsíc se skládá z úplných dní.

§ 2.4.2 Nový měsíce ve Svaté zemi versus nový měsíc mimo Svatou zemi

Karaimští učenci zastávali názor, že by počátek měsíce měl být stanovován na základě pozorování novoluní přímo v dané lokalitě. ***
To, že nový měsíc začne na různých místech v jiný den, nepovažovali za zásadní problém.
Tento názor se neshoduje s učením talmudistů; jejich rabíni tvrdí, že kalendář by měl být sestaven jeruzalémským bejt dinem (někdy označovaným jako Sanhedrin) na základě viditelnosti nového měsíce v Jeruzalémě.

*** V současné době je to i většinový názor izraelské Karaimské Rady Mudrců

Karaimští učenci argumentovali tím, že se počátek nového měsíce stanovoval podle novoluní již v dobách před darováním Tóry, a to nejenom Lidem Izraele.
Dále pak tím, že tento způsob stanovování nového měsíce vychází z textu Tóry (viz § 2.3).
A v neposlední řadě i tím, že dobách před darováním Tóry, stejně jako v dobách bezprostředně po darování Tóry, např. během putování pouští atd. nebyl důvod upřednostňovat Jeruzalém jako jediné místo stanovování nového měsíce.
Bylo by tedy nelogické, nestanovovat nový měsíc na základě místního pozorovaní novoluní.

Dalším argumentem je skutečnost, že se i počátek dne stanovuje podle západu slunce v dané lokalitě, a ne podle západu slunce v Jeruzalémě.

Tvrzení karaimských učenců podporuje i fakt, že v době babylonského exilu stanovovali židé nový měsíc na základě pozorování novoluní v Babylonii, ne v Jeruzalémě; neboť v té době v Jeruzalémě žádný bejt din nebyl.
Z toho vyplývá, že talmudistická tradice nemohla být přejata od babylonské exilové komunity. ****
Silným důkazem správnosti stanovování nového měsíce na základě lokálního pozorování novoluní je i skutečnost, že členy babylonské komunity byli i proroci, a ti proti tomuto způsobu stanovování nového měsíce neprotestovali ani ho nijak nezpochybňovali. *****

**** Středobodem talmudistického postoje je skutečnost, že počátek nového měsíce vyhlašoval Sanhedrin, a to většinou na základě pozorování nového měsíce v Jeruzalémě. Talmudisté zastávají názor, že jeruzalémský bejt din je institucí nezbytnou pro vyhlášení nového měsíce.
Podle talmudistů je Sanhedrin oprávněn vyhlásit počátek nového měsíce i v případě, že počátek není v souladu s přímým pozorováním novoluní.
Absence Sanhedrinu, který je podle talmudistů nezbytný pro  stanovení nového měsíce, je ale jednou z Achillových pat tohoto talmudistické postoje, protože bez jeruzalémského Sanhedrinu nemohla babylonská komunita dodržovat talmudistický systém stanovování. 
V té době navíc neexistoval ani současný talmudistický systém sestavování kalendáře na základě astronomických výpočtů; to znamená, že babylonské komunita nemohla používat žádný ze známých talmudistických systémů stanovování nového měsíce.
Zajímavé je, že se rav Elijahu Bašjači nebránil názoru, že by měl být nový měsíc stanoven na základě pozorování novoluní v Jeruzalémě, nicméně bez nutnosti vyhlášení jeruzalémským bejt dinem.
Je tedy možné, že babylonská komunita mohla získávat informace o pozorování novoluní v Jeruzalémě a na jejich základě stanovovat nebo upřesňovat počátek nového měsíce (ač se nejednalo o informace autorizované jeruzalémským bejt dinem, který v té době neexistoval).
 
***** Například prorok Ezechiel

Aby talmudisté vůbec mohli užívat kalendář založený na stanovování nových měsíců jeruzalémským bejt dinem, jsou nucení tvrdit, že židé žijící na místech více vzdálených od Jeruzaléma musí slavit všechny svátky uvedené v Tóře (kromě יום כיפור‎‎) po dva dny; neboť neví, na který z těchto dvou dnů by jeruzalémská bejt din svátek vyhlásil.
Talmudistickým komunitám vzdáleným více než 30 dní cesty od Jeruzaléma by totiž nezbývalo než stanovovat počátky měsíců bez informace o vyhlášení nového měsíce jeruzalémským bejt dinem. ******

****** Domnívám se, že rav Elijahu Bašjači poukazuje hlavně na skutečnost, že talmudisté musí slavit יום טוב‎‎ dva dni proto, aby měli jistotu, že slaví ve správný den.
Talmudistické komunity vzdálené více než 30 dní cesty od Jeruzaléma, by se o vyhlášení nového měsíce jeruzalémským bejt dinem dozvěděli až po následujícím novém měsíci.
Stanovily by totiž například počátek třetího měsíce, aniž by měly informaci o tom, kdy byl v Jeruzalémě vyhlášen první měsíc (o vyhlášení druhého měsíce nemluvě).
Cesta z Jeruzaléma by totiž trvala více dní, než kolik by bylo potřeba k ujištění, že vzdálená komunita stanovila předchozí nový měsíc ve správný den.

To vše nutně vedlo ke zmatkům ve stanovování kalendáře.
Jak již bylo zmíněno v kapitole § 1.1, Tóra obsahuje pouze takové מצוות, které je možné plnit; proto nemůže být výše popsaný talmudistický systém správný.
Pokud se ale nový měsíc stanovuje podle místního pozorování, je problém vzdálených komunit vyřešen.

Komentář k § 2.4.2

Tradiční karaimský systém stanovování počátku kalendářního měsíce na základě přímého pozorování nového měsíce připouští, aby počátek kalendářního měsíce připadal v různých, vzájemně geografický vzdálených komunitách na různé dny.
To se může v dnešní době, kdy jsou díky internetu a jiným moderním technologiím i vzájemně velmi vzdálené komunity v téměř okamžitém a téměř ničím neomezeném kontaktu, zdát poněkud zvláštní.

Téměř neomezený a okamžitý kontakt mezi vzájemně vzdálenými komunitami je zřejmě i důvodem, proč mezi americkými karaimy přibývá počet zastánců hypotézy o nutnosti celosvětového stanovování nového měsíce na základě přímého pozorování v Jeruzalémě.
Já osobně nejsem s argumenty této hypotézy seznámen, nicméně udělám vše proto, abych si je důkladně prostudoval a zvážil, zda je mohu přijmout či ne.

Argumentem pro zavedení celosvětového stanovování nového měsíce na základě přímého pozorování v Jeruzalémě nemůže být pouze skutečnost, že תנ״ך má tendenci být Izraelo-centrickým.
Tak zásadní změna vyžaduje mnohem pádnější důkazy.
Tyto důkazy by navíc musely vysvětlit, proč není tento způsob stanovení nového měsíce přímo uveden v Pěti knihách Mojžíšových.
Navíc by bylo zvláštní, aby Bůh skryl toto přikázání předpokládaje, že ho odvodíme lingvistickou analýzou slova חודש.
Je velmi pravděpodobné, že staří Izraelité začali již v dobách před darováním Tóry používat pro (kalendářní) měsíc slovo חודש právě proto, že ho stanovili na základě pozorování novoluní.
A je naopak velmi nepravděpodobné, že by začali používat označení חודש předjímajíce, že bude právě tímto způsobem předefinováno na hoře Sinaj.

Karaimští učenci vysvětlují absenci přikázání přesně definujícího stanovení nového měsíce tak, že se jednalo o metodu obecně známou a užívanou Lidem Izraele již v dobách před darováním Tóry na hoře Sinaj; proto nebylo potřeba tuto metodu v textu Tóry vysvětlovat.
Tato metoda stanovování nového měsíce se předávala z generace na generaci prostřednictvím סבל הירושה.
Každá Izraelo-centristická hypotéza by podobným způsobem musela vysvětlit proč Tóra přímo nepřikazuje stanovovat nový měsíc na základě přímého pozorovaní novoluní v Jeruzalémě.

Domnívám se, že Izraelo-centristickou hypotézu je teoreticky možné obhájit následujícími dvěma způsoby:

1) Důkazem jednoznačně vyvracejícím předsinajský původ naší tradice týkající se stanovování nového měsíce na základě přímého pozorování novoluní (i mimo Jeruzalém a Svatou zemi).
Tedy důkazem, že byl i v předsinajské době nový měsíc stanovován na základě pozorování novoluní ve Svaté zemi.
Jednalo by se o revizi tradice סבל הירושה; samozřejmě by se muselo prověřit, zda je tento důkaz v souladu s Písmem svatým.
Pokud by důkaz v souladu s Písmem svatým byl, část tradice týkající se stanovování měsíce na základě pozorování nového měsíce mimo Svatou zemi by byla opuštěna.

2) Důkazem, že v předsinajské době byl sice nový měsíc stanovován na základě místních pozorování, ale že nějaká část biblického právního řádu vyžaduje, aby byl nový měsíc v posinajské době stanovován celosvětově na základě pozorování novoluní v Jeruzalémě, respektive ve Svaté zemi.
Tedy důkazem, že Lid Izraele musel změnit způsob stanovování, aby nedošlo k rozporu se Zákonem.

Pokud bude někdy nějaký důkaz pravdivosti Izraelo-centristické hypotézy předložen, lze předpokládat, že se spíše bude jednat druhý typ důkazu.
Nelze vyloučit, že existují ještě nějaké další typy důkazů, které by tuto hypotézu mohly potvrdit.
Byl bych vděčný, pokud by mi nějaký zastánce Izraelo-centristické hypotézy stanovování nového měsíce tuto hypotézu důkladně vysvětlil.