Učenci se neshodli ani v otázce jazyka modlitby.
Někteří učenci zastávali názor, že je přípustné se modlit v jakémkoli jazyce.
Většina učenců byla ale přesvědčena, že povinnost modlit se je splněna pouze v případě, že se člověk modlil v hebrejštině.
Učenci zastávající názor, že je přípustné se modlit v jakémkoli jazyce, poukazují na skutečnost, že se Daniel modlil aramejsky. *
Učenci zastávající názor, že je přípustné se modlit pouze v hebrejštině, ale tvrdí, že tak Daniel činil pouze proto, aby jeho modlitbě rozuměli i přítomní Chaldejci. ** 
Kdyby chtěl splnil povinnost modlit se, modlil by se hebrejsky.
Tito učenci dále tvrdí, že je nezbytné se modlit v hebrejštině také proto, že Boží jméno lze vzývat pouze v hebrejštině, neboť je psáno: Tehdy dám národům שָׂפָה בְרוּרָה čistý jazyk, aby všichni vzývali jméno יהוה a společně mu sloužili. (Sofoniáš 3:9). ***
Podle učenců ve verši užitý výraz čistý jazyk odkazuje na hebrejštinu.

* Daniel 2:20-23
** Z biblického textu sice přímo nevyplývá, že se Daniel modlil v přítomnosti Chaldejců; je ale zřejmé, že Daniel chtěl, aby jeho modlitbě Chaldejci rozuměli. Daniel totiž ve své modlitbě opakovaně děkuje Bohu za odhalení smyslu snu chaldejského krále. Lze předpokládat, že tak činil proto, aby Chaldejce přesvědčil, že on sám nemá magickou moc vykládat sny, tj. že jeho výklad snu pochází od Boha. Obdobně svou schopnost vykládat sny vysvětluje Josef, jak je psáno: Josef faraonovi odpověděl: Ne já, ale Bůh dá faraonovi příznivou odpověď! (1M 41:16)

*** Zdá se, že toto stanovisko naznačuje požadavek vyslovovat v modlitbě tetragram יְהוָה. Z druhé strany v době rava Elijahu ben Moše Bašjači zastávala většina učenců názor, že by se Boží jméno nemělo vyslovovat.