V době neexistence Chrámu (nebo Stanu setkávání) nelze provádět očistu pomocí popela z červené jalovice a to proto, že existence Chrámu (nebo Stanu setkávání) je pro přípravu popela z červené krávy nezbytná, neboť je psáno: Kněz Eleazar pak prstem nabere trochu krve (červené jalovice) a tou krví sedmkrát stříkne směrem ke Stanu setkávání. (4M 19:4)
Další podmínkou přípravy popela z červené krávy je přítomnost Velekněze כֹּהֵן גָּדוֹל, jehož funkci ve výše uvedeném verši plní kněz Eleazar. 
Protože v současné době nefunguje kněžský systém, nemáme Velekněze v činné službě, a to je dalším důvodem, proč v současné době nelze připravit popel z červené jalovice.

Učenci se neshodli na tom, zda je možné v době neexistence Chrámu (nebo Stanu setkávání) vymáhat dodržovaní zákonů rituální nečistoty způsobené přímým kontaktem s mrtvolou, hrobem, schránkou nebo nádobou, která slouží k uložení ostatků atp., tj. rituální nečistoty typu טֻמְאָת מֵת. 
Ananité zastávali názor, že v době neexistence Chrámu (nebo Stanu setkávání) nemá smysl dodržovaní zákonů rituální nečistoty typu טֻמְאָת מֵת vymáhat. 
Podle Ananitů se může stát rituálně nečistým pouze to, co lze rituálně očistit.
Ananité vycházeli z toho, že se rituálně nečistá osoba nemůže modlit ani dotýkat posvátných předmětů jako jsou třeba modlitební knihy nebo תנ״ך a že je zároveň v době vyhnanství modlitba nezbytností, neboť je psáno: Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. (Jeremiáš 29:12)
Ananité proto tvrdili, že zákony rituální nečistoty typu טֻמְאָת מֵת nelze ve vyhnanství vymáhat, protože neexistuje způsob, jak se od rituální nečistoty typu טֻמְאָת מֵת v době neexistence Chrámu (nebo Stanu setkávání) očistit.
Dále tvrdili, že se musíme modlit i ve vyhnanství (a to i poté, co jsme se dostali do přímého kontaktu s mrtvolou, hrobem, schránkou nebo nádobou, která slouží k uložení ostatků atp), to by ale bylo v případě vymáhání zákonů rituální nečistoty typu טֻמְאָת מֵת nemožné, neboť v době neexistence Chrámu (nebo Stanu setkávání) neexistuje způsob, jak tento typ rituální nečistoty očistit.
To jsou důvody, proč Ananité tvrdili, že jsou zákony rituální nečistoty typu טֻמְאָת מֵת v době neexistence Chrámu (nebo Stanu setkávání) nepoužitelné.

Většina učenců ale zastávala názor, že je možné vymáhat dodržovaní zákonů rituální nečistoty způsobené přímým kontaktem s mrtvolou, hrobem, schránkou nebo nádobou, která slouží k uložení ostatků atp., tj. rituální nečistoty typu טֻמְאָת מֵת i v době neexistence Chrámu (nebo Stanu setkávání). 
Mezi tyto učence patřili například Levi ha-Levi ha-melammed nebo Sahl ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí.
Tito učenci svůj názor opírali o skutečnost, že zákony rituální nečistoty typu טֻמְאָת מֵת jsou definovány jako věčné ustanovení, neboť je psáno: Kdo by však byl nečistý a neočistil se, takový bude vyobcován ze shromáždění, neboť poskvrnil יהוה svatyni. Nebyl pokropen očistnou vodou; bude nečistý. Toto pro ně bude věčné ustanovení. Ten, kdo bude stříkat očistnou vodou, vypere si roucha, a kdo se dotkne očistné vody, bude nečistý až do večera. (4M 19:20-21) 
To znamená, že by tyto zákony měly platit jak v době existence Chrámu (nebo Stanu setkávání), tak v době vyhnanství a neexistence Chrámu (nebo Stanu setkávání).
Kromě toho upozorňovali na skutečnost, že zákony rituální nečistoty typu טֻמְאָת מֵת byly závazné i v době před tím, než byl vyroben a postaven Stanu setkávání.
Každý z Lidu Izrael znečištěný rituální nečistotou typu טֻמְאָת מֵת musel opustit tábor, jak je psáno:
Přikaž synům Izraele, ať z tábora vykážou každého malomocného, každého trpícího výtokem a každého, kdo se poskvrnil při mrtvém. Vykažte jak muže, tak ženu, vykažte je z tábora ven, aby neposkvrnili tábor těch, mezi nimiž přebývám já sám. (4M 5:2-3)
Příkaz opustit tábor dostali ještě před tím, než byl postaven Stan setkávání, neboť byli vykázání z tábora právě proto, aby neznečisťovali místo, na kterém bude přebývat Bůh, tj. místo kde bude stát Stan setkávání. 
Obřadná porážka červenohnědé jalovice byla ale vykonána až po postavení Stanu setkávání.
To proto, že obřadná porážka červenohnědé jalovice vyžadovala přítomnost kněze Eleazara, ten ale mohl být ustanoven knězem až po dokončení stavby Stanu setkávání, jak je psáno: Prvního dne prvního měsíce vztyčíš Příbytek, Stan setkávání. (2M 40:2) a Potom přivedeš Árona a jeho syny ke vchodu do Stanu setkávání a omyješ je vodou. Oblékneš Áronovi svatá roucha a pomažeš ho. Tak jej posvětíš, aby mi konal kněžskou službu. (2M 40:12-13)
Jak již bylo zmíněno, rituálně nečistí museli opustit tábor ještě před dokončením stavby Stanu setkávání.
To znamená, že Izraelité dodržovali zákony týkající se rituální nečistoty typu טֻמְאָת מֵת ještě před dokončením stavby Stanu setkávání a před vydáním zákonů týkajících se obřadné porážky červenohnědé jalovice.
Z toho vyplývá, že by mělo být dodržování zákonů rituální nečistoty způsobené přímým kontaktem s mrtvolou, hrobem, schránkou nebo nádobou, která slouží k uložení ostatků atp., tj. zákonů rituální nečistoty typu טֻמְאָת מֵת vymáháno i v době neexistence Chrámu (nebo Stanu setkávání) a to navzdory skutečnosti, že nelze vykonat rituální očistu popelem z červenohnědé jalovice. 
I když v současné době není možné obřadně porazit červenohnědou jalovici a připravit z ní popel, je v případě znečištění rituální nečistotou typu טֻמְאָת מֵת nezbytně nutné vykonat nejvyšší možnou formu očisty.
Rituálně nečistá osoba by se měla rituálně očistit alespoň tak, že sedmého dne vypere svůj oděv a omyje si celé své tělo v souladu s příkazy: Dotyčný pak vypere svůj oděv, omyje se vodou, a večer bude čistý. (4M 19:19) a Toto pro ně bude věčné ustanovení. Kdo bude postříkán očistnou vodou, vypere si oděv. (4M 19:22)