Smyslem levirátního sňatku יִיבּוּם je zbránit tomu, aby bylo jméno zesnulého vymazáno z Izraele, jak je psáno: Když budou bratři bydlet pospolu a jeden z nich zemře, aniž by měl syna, neprovdá se žena zesnulého ven z rodiny, za cizího muže. Ať se s ní spojí její švagr; ten ať si ji vezme za ženu, aby splnil švagrovskou povinnost. Prvorozený, jehož mu porodí, pak ponese jméno onoho zesnulého bratra, aby jeho jméno nevymizelo z Izraele. (5M 25:5-6)
Přesněji řečeno, levirátní sňatek יִיבּוּם umožňuje, aby bylo jméno zesnulého i po jeho smrti spojováno s jeho dědičným podílem v Izraeli.
Tato skutečnost vyplývá z příběhu o Boázovi, který uzavřel levirátní sňatek s Rút - vdovou po jeho zesnulém příbuzném Machlónovi.
Boáz zmínil důvody uzavření levirátního sňatku: V den, kdy koupíš od Noemi pole, získáš i Moábku Rút, ženu po zemřelém, spolu se závazkem zachovat jméno zemřelého v jeho dědictví. (Rút 4:5) a Koupí jsem získal za manželku i Moábku Rút, ženu Machlónovu, abych zachoval jméno zemřelého v jeho dědictví. Tak nebude vyhlazeno jméno zemřelého z kruhu jeho bratří ani z brány jeho města. Jste toho dnes svědky. (Rút 4:10)
Dědictvím je myšleno dědictví půdy, neboť Boáz zmiňuje, že spolu s Rút získá i půdu, jak je psáno: V den, kdy koupíš od Noemi pole, získáš i Moábku Rút, ženu po zemřelém, spolu se závazkem zachovat jméno zemřelého v jeho dědictví. (Rút 4:5)
Půdu chtěl získat i bližší příbuzný zesnulého, nechtěl ale uzavřít levirátní sňatek, proto se ze svého přednostního práva na půdu vzdal, jak je psáno: Tak to ho vykoupit nemohu, vždyť bych ohrozil vlastní dědictví! Vykup to pole místo mě; já nemohu. (Rút 4:6)
Je zřejmé, že Boáz pole získal, neboť je psáno: Boáz tehdy před staršími a vším lidem prohlásil: Dnes jste svědky, že jsem od Noemi získal všechno, co patřilo Elímelechovi, i všechno, co patřilo Kiljónovi a Machlónovi. (Rút 4:9)
Smyslem levirátního sňatku יִיבּוּם je zplodit syna, který by udržoval nárok zesnulého na jeho dědičný podíl na kmenové půdě, to je i důvod proč pole získal právě Boáz.
Bližší příbuzný zesnulého nemohl využít předkupního práva a koupit půdu po zesnulém Machlónovi, aniž by uzavřel levirátní sňatek s vdovou, a protože levirátní sňatek uzavřít nechtěl, musel se přednostního práva na půdu vzdát ve prospěch Boáze, který uzavřít levirátní sňatek chtěl.

V současné době není povinnost uzavřít levirátní sňatek nebo se z něj vyvázat veřejným obřadem zvaným chalícáh חֲלִיצָה vymáhána.
Je tomu tak proto, že systém kmenového dědictví půdy přestal existovat, a proto nelze zákon týkající se levirátního sňatku aplikovat v plném rozsahu.

Komentář k § 18.8.3

Příběh Judova syna Onana zpochybňuje spojitost levirátního sňatku a dědičného podílu na kmenové půdě, respektive nevymahatelnost levirátního sňatku v době neexistence systému kmenového dědictví půdy.  
Judův syn Onan musel uzavřít levirátní sňatek navzdory skutečnosti, že v té době ještě nebyla Svatá země rozdělena na dědičná kmenové území, jak je psáno: Juda tedy řekl Onanovi: Vejdi k manželce svého bratra. Splň povinnost manželova bratra a postarej se tak svému bratru o potomstvo. (1M 38:8).   
Je ale možné, že existuje spojitost mezi levirátním sňatkem a zemí, kterou Bůh zaslíbil Onanovu dědovi Jákobovi, jak je psáno: Já jsem יהוה, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému semeni. (1M 28:13) a že rozdělení Svaté země na dědičná kmenové území a existence dědičných kmenových území nejsou limitujícími faktory uzavření levirátního sňatku.
Nelze tedy jednoznačně vyloučit že jsou levirátní sňatek יִיבּוּם a obřad vyvázání se z levirátního sňatku חֲלִיצָה závazné i v dnešní době.
Problematika levirátního sňatku יִיבּוּם a obřadu vyvázání se z levirátního sňatku חֲלִיצָה by měla být znovu posouzena a přezkoumána.