Je přísně zakázáno uctívat cokoli nebo kohokoli jiného než Boha, neboť je psáno: Neměj žádné bohy kromě mne. (2M 20:3)
Jedním ze základních principů naší víry je víra v jednotu a jedinost Boha, je tedy logické, že každý, kdo v jednotu a jedinost Boha věří, jedná v souladu s výše uvedeným přikázáním.
Záchrana lidského života má přednost před splněním téměř všech přikázání, jednou z mála výjimek je zákaz uctívání model. 
Zákaz modloslužby je tak striktní, že modly nelze uctívat ani v případě, že by modloslužba vedla k záchraně lidského života.

Tóra konkrétně varuje před uctíváním jakýchkoli Božích stvoření, neboť je psáno: Když pozvedneš oči k nebi a pohlédneš na slunce, měsíc a hvězdy, na celý nebeský zástup, nenech se strhnout, aby ses jim klaněl a sloužil jim. (5M 4:19)
Kromě toho je zakázáno uctívat cokoli co vytvořil člověk nebo cokoli co připomíná nějaké Boží stvoření, neboť je psáno: Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já יהוה, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. (2M 20:4-5)

Výraz v podobě תְּמוּנָה obsažený ve verši: Nevytvářej si modlu ani nic v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. (2M 20:3) je odkazem na lidskou rukou vytvořená zobrazení. 
To vyplívá z toho, že velmi podobně formulovaný zákaz najdeme i ve verši: Zlořečený, kdo vytesá či odlije modlu, ohavnost před יהוה, výtvor šikovných rukou, i kdyby ji schoval do skrýše. (5M 27:15)
Modla a lidskou rukou vytvořené (vyřezané, vytesané, odlité, namalované, vyryté, tištěné, …) zobrazení jsou jedno a totéž.
Je zakázáno vytvářet nebo vlastnit jakékoli zobrazení, které je objektem uctívání, respektive které zobrazuje či symbolizuje objekt uctívání.
Naproti tomu není problém vlastnit zobrazení, která nejsou objektem uctívání, respektive které nezobrazují či nesymbolizují objekt uctívání.
Pokud obrazy nebo sochy lidí, zvířat nebo třeba vesmírných těles slouží jako dekorace zakázány nejsou, pokud jsou ale stejné obrazy nebo sochy předmětem uctívání, zobrazují či symbolizují objekt uctívání jedná se o porušení výše uvedeného zákazu.

Komentář k § 11.1.1

Zobrazení ve Stanu setkávání a v Chrámu

Ve Stanu setkávání a v Chrámu se nacházely předměty, které by mohly spadat pod zákaz vytvářet zobrazení. 
Například víko Schrány smlouvy bylo osazeno dvěma postavami cherubů, jak je psáno: Vytvoříš také dva cheruby. Zhotovíš je z tepaného zlata na obou koncích slitovnice: jednoho cheruba na jednom konci a druhého na druhém konci. Uděláte cheruby tak, aby vystupovali ze slitovnice na obou jejích koncích. Cherubové ať mají rozpjatá křídla, jimiž budou zastiňovat slitovnici. Ať jsou obráceni čelem k sobě a tvářemi se sklánějí nad slitovnici. Slitovnici pak položíš jako příkrov na truhlu, do níž vložíš Svědectví, které ti dám. (2M 25:18-21)  
Jejich přítomnost ve Stanu setkávání či v Chrámu by mohla být vysvětlena jako výjimka z obecného zákazu, podobně jako chrámové oběti prováděné v čase Šabatu, které jsou svou podstatou činnostmi typu מְלָאכָה. 
Alternativním vysvětlením by mohlo být tvrzení, že cherubové nejsou předmětem uctívání, ale pouze dekorací, proto je jejich přítomnost ve Stanu setkávání či v Chrámu přípustná. 
Mnohem problematičtější bylo vyobrazení dvanácti býků, na nichž spočívala kulatá nádrž zvaná Moře nacházející se v Šalamounově Chrámu: Moře spočívalo na dvanácti býcích: tři byli obráceni k severu, tři k západu, tři k jihu a tři k východu. Leželo na nich tak, že je všechny zezadu přikrývalo. (1. Královská 7:25)
Vyobrazení býků nebylo na rozdíl od cherubů přikázáno Tórou, nemůže se tedy jednat o výjimku ze zákazu.
Je možné, že v době výstavby Chrámu nebyli býci běžně uctíváni.
V době existence Šalamounova Chrámu ale již byla v Severním království telata uctívána, jak je psáno: Král se tedy poradil a pak nechal zhotovit dvě zlatá telata. Dost jste se nachodili do Jeruzaléma, prohlásil. Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta! Jedno tele postavil v Bet-elu a druhé v Danu. Způsobil tak veliký hřích. Lidé totiž chodili obětovat jednomu z nich do Bet-elu a druhému až do Danu. (1. Královská 12:28-30)
Za pozornost stojí i skutečnost, že bronzového hada zhotoveného Mojžíšem * roztloukl judský král Ezechiáš poté co se stal předmětem uctívání. **

* Aby se vyhnuli edomské zemi, táhli od hory Hór směrem k Rudému moři. Lid ale na cestě ztratil trpělivost a začal Bohu a Mojžíšovi vyčítat: Proč jste nás odvedli z Egypta? Abychom zemřeli na poušti? Není tu chléb, není tu voda a ten mizerný pokrm se nám už hnusí! יהוה tedy na lid poslal jedovaté hady. Na jejich uštknutí mnoho lidí v Izraeli zemřelo. Lid pak přišel k Mojžíši se slovy: Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti יהוה a proti tobě. Modli se k יהוה, ať nás zbaví těch hadů! A tak se Mojžíš za lid modlil. יהוה řekl Mojžíšovi: Udělej si jedovatého hada a připevni ho na kůl. Každý, kdo se na něj podívá, bude žít. Cesta Zajordáním Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na kůl. Když někoho uštkl had a on se podíval na toho bronzového hada, zůstal naživu. (4M 21:4-9)

** To on odstranil obětní výšiny, rozbil posvátné sloupy a rozřezal Ašeřiny kůly. Roztloukl i bronzového hada, kterého kdysi zhotovil Mojžíš; až do té doby mu totiž synové Izraele pálili kadidlo. Říkalo se mu Nechuštan, Bronzovec. (2. Královská 18:4)