V תנ״ך můžeme najít dva typy výrazů; prvním typem jsou běžné výrazy a druhým typem jsou výrazy jejichž význam je definován Tórou. 

Běžné výrazy jsou výrazy, které se vyvíjely jako přirozená součást lidského jazyka.
Význam běžných výrazů známe prostřednictvím jazykové tradice a konsenzu; podobně jako v případě jakéhokoli jiného běžného slova v jakémkoli jiném jazyce.

Běžné výrazy jsou obecné myšlenkové představy pro určité konkrétní jevy, skutečnosti nebo předměty, které vznikly a přirozeně se vyvíjely jako kód či šifra sloužící ke komunikaci a přenosu sdělení; význam těchto běžných výrazů může být v čase rozšířen či změněn, tzn. výrazem mohou být označeny i podobné jevy, skutečnosti nebo předměty.   
Například běžný výraz noha primárně znamená končetinu živočicha; význam tohoto výrazu byl ale rozšířen, označuje se jím i část stolu nebo židle.  

Naopak výrazy definované Tórou se staly součástí hebrejštiny skrze zjevení na hoře Sinaj.
Jejich definici najdeme většinou (ne však vždy) v blízkosti tohoto výrazu.
Příkladem výrazu definovaného Tórou je slovo שַׁבָּת, to je definováno jako sedmý den týdne, během kterého je zakázána činnost typu מְלָאכָה (2M 20:8-11). *

* Dalšími příklady výrazů definovaných Tórou jsou názvy svátků, některých obětí nebo slova יוֹבֵל a שַׁעַטְנֵז.

Výrazy definované Tórou jsou definované explicitně v textu Tóry a jejich význam je velmi specifický; výrazy definované Tórou vyjadřují pouze to, co je obsaženo v jejich definici.
Význam těchto výrazů by neměl být měněn či přenášen na podobné jevy, skutečnosti nebo předměty jako je tomu v případě výrazů běžných.
Například slovo שַׁבָּת vždy znamená sedmý den týdne, se kterým jsou spojena konkrétní Tóra přesně definovaná ustanovení.

V některých případech určuje typ výrazu kontext.
Například výrazem שַׁבָּת, bez נְקֻדּוֹת punktace psáno jako שבת, označujeme pouze sedmý den týdne; jedná se tedy o výraz definovaný Tórou.
Nicméně výraz שָׁבַת zapsaný bez punktace jako שבת, tedy stejnými souhláskami jako שַׁבָּת, znamená zastavit (práci/činnost), ustat (v práci/činnosti); v tomto případě se jedná o běžný výraz, neboť sloveso שָׁבַת nebylo explicitně definováno Tórou na hoře Sinaj.
Výrazy שַׁבָּת a שָׁבַת se liší pouze ve vokalizaci; existují ale i výrazy zcela identické, jejichž typové zařazení závisí pouze na kontextu.

Komentář k § 3.1

Rozdíl mezi běžným termínem a termínem definovaným Tórou je v knize אדרת אליהו vysvětlován opakovaně; a opakovaně bude vysvětlován i v této knize.
Schopnost odlišit běžný termín a termín definovaný Tórou nám umožní vyvrátit i dva oblíbené, ale chybné výklady toho, co je מְלָאכָה (toto slovo je obvykle překládáno jako práce) v čase Šabatu.

Talmudistická definice

Rabíni talmudistů definují výraz מְלָאכָה pomocí seznamu činností, které je zakázáno provádět o Šabatu; tento seznam označují jako 39 zakázaných prací ל״ט אבות מלאכה.
Protože ale tento seznam není nikde v Tóře explicitně uveden; nemohl být předán na hoře Sinaj.
Jinými slovy, protože výraz מְלָאכָה není přímo definován v Tóře, musí se jednat o výraz běžný, tedy o výraz, který vznikl a přirozeně se vyvíjel jako součást běžného jazyka hebrejskojazyčné populace.
Nejedná se tedy o termín definovaný Tórou, který vyžaduje přesnou definici předanou a zapsanou na hoře Sinaj.

Problém ale je, že výraz מְלָאכָה, tak jak ho definují (pomocí seznamu 39 zakázaných prací) rabíni talmudistů nemůže být ani běžný termín.
Proč by se měl v rámci hebrejského jazyka vyvinout význam tohoto výrazu v seznam 39 zakázaných prací?!
Izraelité přeci v předsinajských dobách Šabat nedrželi; je tedy nesmyslné si myslet, že by v předsinajské hebrejštině výraz získal talmudisty užívaný smysl.
Ve světle výše uvedených argumentů se zdá být talmudistická definice slova מְלָאכָה prakticky neobhajitelná.

Seznam činností

Někteří současní karaimové se, podobně jako talmudisté, domnívají, že מְלָאכָה lze definovat pomocí velmi konkrétního seznam činností.
Na rozdíl od talmudistů se ale jejich seznam skládá z činností v Písmu svatém přímo značených jako מְלָאכָה nebo činností, jejichž konání je v Písmu svatém v čase Šabatu výslovně zakázáno.
Podle nich je מְלָאכָה definována seznamem (vzájemně nesouvisejících) činností jako je například umělecká tvorba (2M 31:2-5), obchodní činnost (Nehemjáš 10:32), hoření ohně (2M 35:3), souzení (Ezdráš 10:14), plavení se na lodích (Žalmy 107:23) atp. 

Tento seznam má ale obdobné nedostatky jako seznam talmudistů.  
Pokud by byl tento seznam předán na hoře Sinaj, byl by explicitně uveden v Tóře.
Jak jinak by se postsinajští Izraelité (jako například Nehemjáš, Ezdráš či žalmista) dozvěděli, které činnosti neuvedené v Tóře (obchodní činnost; viz Ezdráš 10:14) jsou a které nejsou מְלָאכָה? 

Vzhledem k tomu, že výraz מְלָאכָה není definován Tórou, nelze než konstatovat, že se jedná o výraz běžný, který vznikl, přirozeně se vyvíjel a stal se součástí hebrejského jazyka již v době před darováním Tóry na hoře Sinaj.
Jedině toto konstatování vysvětluje skutečnost, že Nehemjáš věděl, i bez v Tóře uvedené definice, že obchodní činnost (nákup a prodej) je מְלָאכָה a je tedy v čase Šabatu zakázána.
Je také velmi nepravděpodobné, že by existoval nějaký běžný výraz pro seznam konkrétních, často vzájemně nesouvisejících, činností.
A bylo by pošetilé se domnívat, že v předsinajské hebrejštině vzniklo a rozvíjelo se slovo pro soubor vzájemně nesouvisejících činností, které by nebylo do předání Tóry na hoře Sinaj možné použít.

Tradiční definice

Protože Tóra neobsahuje definici výrazu מְלָאכָה, musí se jednat o běžný výraz, který vznikl a přirozeně se vyvíjel jako součást běžného jazyka předsinajské hebrejskojazyčné populace; význam výrazu מְלָאכָה byl předáván přirozeným způsobem z generace na generaci.
Z této tradiční definice je zřejmé, že význam výrazu מְלָאכָה je velmi intuitivní, a že byl běžně používán již v době před předáním Tóra na hoře Sinaj.
Tato tradiční definice postrádá slabá místa předchozích dvou definicí.
Názor, že מְלָאכָה je běžný výraz, který má svůj původ v předsinajské době, zastávají i ti karaimové, kteří nelpí na přesných definicích výrazů מְלָאכָה ,עֲבוֹדָה a מַעֲשֶׂה.