Požadavek postit se v době ohrožení, strádání či tísně má oporu v Písmu svatém. 
V knize Jóel se dočteme o půstu v době strádání: Uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění, shromážděte starší, všechny obyvatele země, do domu יהוה, svého Boha, a úpějte k יהוה. (Jóel 1:14)
A v První knize Samuelově se zase dočteme o půstu v době války s Pelištejci: Když se izraelští muži onoho dne zase sešli, Saul zaklínal lid slovy: Buď proklet muž, který by do večera, dokud se nepomstím svým nepřátelům, pojedl nějaký pokrm. Proto nikdo z lidu žádný pokrm neokusil. (1. Samuelova 14:24)
V Tóře je psáno: Až potom ve své zemi vytáhnete do boje proti protivníku, který vás bude sužovat, a trubkami budete ryčně troubit, připomenete se יהוה, svému Bohu, a budete osvobozeni od svých nepřátel. (4M 10:9)
Pokání je cestou k tomu, aby se na nás Bůh rozpomenul, a pokání je opravdové pouze pokud se postíme, proto z verše vyplývá, že bychom se v době ohrožení, strádání či tísně měli postit. 

Komentář k § 8.5

Zvyk vyhlásit půst v době ohrožení, strádání či tísně je praktikován i v dnešní době.
Pokud je mi známo, byl půst naposledy vyhlášen מועצת החכמים Radou mudrců na 12.2.2012, tj. na den vydání soudního rozhodnutí týkajícího se práva izraelských karaimů označovat maso hechšerem, tj. potvrzením o rituální způsobilosti Košer - dozorováno Světovým karaitským judaismem כשר בהשגחת היהדות הקראית העולמית. 
Kromě toho jsem slyšel, že se někteří egyptští karaimové, v době, kdy ještě žili v Egyptě, postili v pondělí a ve čtvrtek.