Učenci se shodli na tom, že by synagoga neměla být znečištěna rituální nečistotou טֻמְאָה, neshodli se ale na tom, zda je přípustné se modlit ve stavu rituální nečistoty טָמֵא mimo synagogu.
Učenci odmítající modlitbu ve stavu rituální nečistoty tvrdili, že stejně jako je nepřípustné ve stavu rituální nečistoty obětovat *, je nepřípustné se ve stavu rituální nečistoty i modlit. 

* Zřejmě se odvolávali na verš: Tak budete Izraelity oddělovat od jejich nečistot, aby kvůli svým nečistotám nezemřeli, když by poskvrnili můj Příbytek, který je uprostřed nich. (3M 15:31)

Zdá se, že si Písmo svaté dokonce považuje modlitbu více než oběť, nebo je psáno: Boží jméno pak písní oslavím, vyvyšovat je budu s vděčností. Ta oběť יהוה potěší víc než býk, více než dobytek s rohy a kopyty! (Žalm 69:31-32)
Tito učenci jako další důkaz předkládali verše přikazující bojovníkům znečištěným výronem semene opustit tábor. **
Byli přesvědčeni, že důvodem pro opuštění tábora bylo to, aby Bůh neviděl žádnou nepatřičnost a neodvrátil se.
Z toho odvozovali, že pokud někdo žádá o Boží přítomnost, měl by být rituálně čistý.

** Jestliže se mezi vámi někdo znečistí noční příhodou, ať vyjde ven za tábor. Nesmí vkročit do tábora. Kvečeru se pak omyje vodou a po západu slunce se vrátí do tábora. Venku za táborem měj vyhrazené místo, kam budeš chodit na stranu. Ve své výstroji budeš mít kolík. Když si půjdeš ven ulevit, vyhrabeš jím důlek a potom své výkaly přikryješ. יהוה, tvůj Bůh, totiž kráčí uprostřed tvého tábora, aby tě vysvobozoval a vydal ti tvé nepřátele. Ať je tedy tvůj tábor svatý! Aby u tebe neviděl žádnou nepatřičnost a neodvrátil se od tebe! (5M 23:11-15)

Učenci připouštějící modlitbu ve stavu rituální nečistoty mimo synagogu, odmítali názor, že modlitba je v některých situacích Bohu milejší než oběť, a že tedy musí být vykonána ve stavu rituální čistoty.
Podle těchto učenců verše žalmu (Žalm 69:31-32) naznačují, že modlitba může za určitých odčinit hřích účinněji. ***

*** Není mi jasné, zda tito učenci zastávali názor, že modlitba může odčinit hřích účinněji nebo alespoň stejně jako oběť.

Tito učenci dále tvrdili, že je naší povinností se modlit i v exilu, a protože jsme během exilu většinou ve stavu rituální nečistoty טֻמְאָה, **** můžeme se v tomto stavu i modlit.
Dalším argumentem je příběh popisující Elíšu, který se modlil za zemřelého chlapce. *****
Elíša musel být rituálně nečistý, neboť se modlil ve stejné místnosti, ve které leželo tělo zesnulého chlapce. ******

**** Právě tak, řekl יהוה, budou jíst synové Izraele svůj nečistý pokrm mezi pohany, kam je zaženu! (Ezechiel 4:13)

***** Když Elíša vešel do domu, chlapec ležel mrtvý na lůžku. Elíša šel dovnitř, zavřel se s ním o samotě a začal se modlit k יהוה. (2 Královská 4:32-33)

****** טֻמְאָת מֵת se přenáší na všechny, kdo se nacházejí ve stejné místnosti jako zesnulý.

V reakci na tento argument někteří z učenců odmítající modlitbu ve stavu rituální mimo synagogu tvrdili, že rituální čistota je nezbytná pouze v případě každodenní ranní a večerní modlitby, ne v případě dodatečných modliteb.

Komentář k § 14.5

Současná praxe

Většina současných karaimů zastává názor, že je přípustné se modlit i ve stavu rituální nečistoty.
Některé synagogy mají dokonce oddělenou postranní místnost, ve které se mohou modlit rituálně nečistí, aniž by rituální nečistotu dále přenášeli.

Rav Daniel ben Moše al Kumisí

Rav Daniel ben Moše al Kumisí (desáté století) patřil mezi učence, kteří zastávali názor, že se smí modlit pouze rituálně čistý člověk.
Podle rava Daniela ben Moše al Kumisí mohly být oběti předkládány pouze na vyvoleném místě mužem z vyvoleného kmene, který je oděn ve svatém rouchu.
Modlitbu smí vykonat na jakémkoli rituálně čistém místě každá rituálně čistá osoba, oděná do čistého (ne však nutně svatého) oděvu.