Mršiny mnoha druhů živočichů jsou zdrojem rituální nečistoty.
Předtím než definujeme živočichy, jejichž mršiny jsou zdrojem rituální nečistoty, musíme definovat co to je mršina.  
Mršiny nebo také zdechlina נְבֵלָה je živočich (nebo jeho část), který zahynul nebo byl usmrcen jiným způsobem, než je řádně vykonaná rituální porážka.  
Mršinou je živočich, který zemřel přirozenou smrtí, živočich, který zemřel jako plod, živočich, který byl uloven šelmou nebo třeba živočich, který byl usmrcen uškrcením.
Za mršinu je považován i živočich, který byl nesprávně rituálně poražen.
Za mršinu je považován i živočich, který byl sice správně rituálně poražen, ale nebyl způsobilý k rituální porážce.
Jedná se například o živočichy, které je zakázáno konzumovat, živočichy, kteří byli využiti k modloslužebným účelům, živočichy, které je sice povoleno konzumovat, ale kteří byli poraženi ve stejný den jako jejich mláďata nebo o živočichy mladší než osm dní.
Živočichy, které je zakázáno konzumovat je nepřípustné rituálně porážet, proto jsou po usmrcení nebo úhynu považovány vždy za mršiny.

Maso, krev, tuk a kůže jsou vždy považovány za součást mršiny.
Rabíni talmudistů zastávají názor, že tuk mršiny není zdrojem rituální nečistoty, jejich názor vychází z verše: Tuk zdechlého nebo rozsápaného zvířete se smí užívat k různým účelům, ale jíst jej rozhodně nesmíte. (3M 7:24)
Tento výklad je ale nesprávný, protože z verše jednoznačně vyplývá, že se tuk mršiny sice smí užívat k různým účelům, je ale zdrojem rituální nečistoty.
To je v souladu se skutečností, že existují typy rituální nečistoty, kterými se za určitých okolností rituálně znečistit můžeme, a typy rituální nečisty, kterými se rituálně znečistit nesmíme (příklady budou uvedeny v následujících kapitolách).
Pokud by z verše vyplývalo (jak tvrdí rabíni talmudistů), že tuk mršiny není zdrojem rituální nečistoty, znamenalo by to, že ani zbytek mršiny není zdrojem rituální nečistoty a to proto, že se člověk v naprosté většině případů k tuku mršiny nedostane bez přímého kontaktu s ostatními částmi mršiny.

Kosti, rohy a kopyta jsou považovány za mršinu pouze v případě, že jsou součástí mršiny, tj. v případě že jsou spojeny se zbytkem těla mršiny.
Pokud jsou kosti, rohy a/nebo kopyta od mršiny odděleny, přestávají být mršinou נְבֵלָה.
To vyplývá z verše Tóry pojednávajícího o rituální nečistotě typu טֻמְאַת מֵת, který rozlišuje mezi mrtvolou a kostmi mrtvoly, jak je psáno: Kdokoli se na poli dotkne člověka zabitého mečem nebo zemřelého nebo jeho kostí nebo hrobu, bude nečistý po sedm dní. (4M 19:16)
Končetina odříznutá ze živého zvířete * se za mršinu nepovažuje a to proto, že Tóra jasně definuje, že se stáváme rituálně nečistými pouze přímým kontaktem s mršinou, nikoli kontaktem s živým zvířetem, neboť je psáno: Když pojde nějaké zvíře, které smíte jíst, bude ten, kdo se dotkl jeho zdechliny, nečistý až do večera. (3M 11:39).

* Například amputace končetiny ze zdravotních důvodů; odřezávání končetin zdravých jedinců je samozřejmě nepřípustné, jedná se spíše o hypotetický příklad vysvětlující problematiku - poznámka překladatele 

Komentář k § 16.7

Kniha אדרת אליהו Plášť Elijášův zmiňuje, že kůže zvířete עוֹר je považována za součást mršiny.
V hebrejštině se ale používá stejné slovo עוֹר pro kůži ve smyslu pokožky (orgánu pokrývajícího zevní tělní povrch obratlovců), kůži (nezpracovanou surovinu z kůže obratlovců) i useň (zpracovanou surovinu z kůže obratlovců).
Kniha אדרת אליהו Plášť Elijášův tedy mohla být chápána jako zastánce jednoho ze dvou názorů, a to: 1) za mršinu může být považována pouze kůže nebo 2) za mršinu může být považována jak kůže (nezpracovaná surovina z kůže obratlovců), tak useň (zpracovaná surovina z kůže obratlovců).
Z praktických důvodů je nezbytné tuto nejasnost vyjasnit.
Pokud by totiž za mršinu byla považována i useň, znamenalo by to, že zdrojem rituální nečistoty jsou kožená obuv, kožené oděvy nebo kožené předměty vyrobené z živočichů, které je zakázáno konzumovat. 
To samé by platilo koženou obuv, kožené oděvy nebo kožené předměty vyrobené z živočichů které je sice povoleno konzumovat, ale kteří nebyli rituálně poraženi.
Mršin některých druhů je navíc výslovně zakázáno se dotýkat, například mršin zvířat, která mají rozdělená kopyta, ale nepřežvykují, nebo mršin zvířat, která přežvykují ale nemají rozdělená kopyta.
Pokud by platil druhý výklad, znamenalo by to, že by bylo přípustné nosit pouze koženou obuv a kožené oděvy a používat kožené předměty vyrobené z rituálně poražených živočichů, které je povoleno konzumovat.
Je důležité připomenout, že je zakázáno se dotýkat i mršin druhů, které je povoleno konzumovat, to znamená, že podle druhého výkladu by bylo nepřípustné se dotýkat i usně vyrobené z uhynulého nebo nerituálně poraženého hovězího dobytka. 
Kniha אדרת אליהו Plášť Elijášův sice výslovně nepojednává o rituální nečistotě usně, pojednává o tom ale kniha אשכל הכפר. 
Podle knihy אשכל הכפר je useň vyrobená z mršiny, tj. z uhynulého nebo nerituálně poraženého zvířete rituálně nečistá, a oděvy z ní vyrobené jsou zdrojem rituálního znečištění. 

Od izraelských karaimů, včetně rava Moše Firrouze, jsem slyšel i jiný názor.
Podle těchto karaimů, pokud je kůže mršiny zpracována na nějaký polotovar (např. odstraněním srsti a čištěním na useň) nebo na nějaký produkt (např. rukavice nebo obuv), přestane být mršinou, tzn. že polotovar nebo produkt vyrobený z kůže mršiny není zdrojem rituální nečistoty.
Polotovar nebo produkt je ale stále rituálně nečistým, neboť vše, co pochází z mršiny je samo o sobě rituálně nečisté, neboť je psáno: Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se nedotknete. Budou pro vás nečistí. (3M 11:8)
Pokud přijmeme názor, že polotovary a produkty vyrobené z kůže mršiny sice nepřenáší rituální nečistotu, ale jsou rituálně nečisté, problém s užíváním kožených polotovarů a produktů nezmizí.

Rav Nissim ben Noach zdůrazňuje, jak je velmi důležité být oblečen v oděvu, který je čistý jak fyzicky, tak rituálně: Stejně jako se od Izraelitů vyžaduje … aby se neznečistili mršinou, například dotykem nebo přenášením, je (Izraelitům) zakázáno vpravovat do těla rituálně nečisté pokrmy … (Izraelité) také nesmí nosit rituálně nečistý oděv, to jest například oděv špinavý nebo nemravný, neboť je psáno: Všichni jsme jako někdo nečistý a všechna naše spravedlnost je jako špinavý hadr. (Izajáš 64:5) a také je psáno: Jošua (Velekněz - poznámka překladatele) stál před poslem Božím ve špinavém oděvu. Posel Boží přikázal těm, kdo stáli před ním: Svlékněte mu ten špinavý oděv. Jošuovi potom řekl: Zbavil jsem tě tvého hříchu a budeš oblečen do slavnostního oděvu. Řekl jsem: Ať mu dají na hlavu טָהוֹר čistý turban. (Zachariáš 3:3-4)

Podle mého názoru má tvrzení rava Nissima ben Noach, že by se člověk neměl odívat do rituálně nečistého oděvu, oporu i ve skutečnosti, že Tóra opakovaně vyžaduje rituální očistu oděvu spolu s rituální očistou rituálně nečisté osoby, neboť je například psáno: Kdokoli se dotkne jeho lůžka, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. (3M 15:5)
Někdo by mohl namítnout, že se jedná pouze o návod, jak očistit oděv, nikoli o příkaz. 
Takový návod by ale byl zcela zbytečný, protože Tóra obsahuje obecné pravidlo, jak rituálně očistit כְּלִים včetně oděvů, je psáno: Cokoli, nač jejich mršina upadne, bude nečisté. Ať je to jakýkoli dřevěný předmět nebo oděv, kůže, pytlovina, cokoli, co se užívá k práci; se položí do vody a bude to nečisté až do večera; potom to bude čisté. (3M 11:32) 
To je důvod proč si myslím, že Tóra zdůrazňuje potřebu rituální očisty oděvu. 

Kůže rituálně nesprávně poražených zvířat

Často se zapomíná na skutečnost, že kůže zvířat, která je povoleno konzumovat, ale která byla poražena jiným způsobem, než je rituální porážka, je zdrojem nečistoty stejně jako kůže zvířat, která je konzumovat zakázáno, neboť je psáno: Když pojde nějaké zvíře, které smíte jíst, bude ten, kdo se dotkl jeho zdechliny, nečistý až do večera. (3M 11:39)
To, že Tóra neschvaluje využití polotovarů a produktů z nesprávně poražených zvířat není nijak překvapivé, vždyť jedním ze dvou základních důvodů rituální porážky je minimalizace bolesti poráženého zvířete na nejmenší možnou míru.  
Karaimská הֲלָכָה je tak přísná, že i sebemenší odchylka od předepsaného postupu rituální porážky způsobí, že se maso takto poraženého zvířete stane rituálně nevyhovujícím.
Například maso porážené talmudisty je karaimy považováno za rituálně nevyhovující, a to navzdory skutečnosti, že pravidla rabanitské rituální porážky jsou jen něco málo mírnější než pravidla karaimská.   
A protože zvířata porážená pro maso trpí stejně jako zvířata porážená pro kůži, není překvapivé, že Tóra považuje jak maso, tak kůži nesprávně poražených zvířat za rituálně nevyhovující, tj. za rituálně nečisté.

Není nijak překvapivé ani to, že z kontextu Tóry vyplývá podpora dobrého zacházení se zvířaty i dobré životní podmínky zvířat. 
Mnoho přikázání klade důraz na soucit se zvířaty, a to prostřednictvím symbolických gest.
Například je zakázáno vařit mládě v mléce jeho matky.
Je zakázáno zabít ve stejný den zvíře a jeho mládě.
Máme přikázáno nechat žít mládě alespoň sedm dní s jeho matkou a pokud narazíme na ptačí hnízdo, smíme si vzít pouze vejce, nikoli i matku.
Tato přikázání sice nesnižují bolest zvířete, učí nás ale, že máme mít se zvířaty soucit.
Bylo by tedy nesmyslné a pokrytecké, aby Tóra striktně omezovala porážku zvířat porážených pro maso, ale povolovala jakoukoli formu usmrcení zvířat porážených pro kůži.
Rituální nečistota kůží nevhodně poražených zvířat odrazuje od nevhodného usmrcování zvířat a minimalizuje utrpení porážených zvířat na minimální možnou míru.