Trest za znesvěcení Šabatu konáním činnosti typu מְלָאכָה vychází z okolností, za jakých byla činnost typu מְלָאכָה vykonána. 

Trest za znesvěcení Šabatu konáním činnosti typu מְלָאכָה je trojího druhu:
1) Pokud je Šabat znesvěcen úmyslně a veřejně, tj. za přítomnosti dvou a více svědků, je usvědčený viník soudem odsouzen k trestu smrti ukamenováním.
2) Pokud je Šabat znesvěcen úmyslně ale neveřejně respektive tajně, je trestem כָּרֵת, tedy Boží trest (věčného) odříznutí z řad lidu Izraele.
3) Pokud je Šabat znesvěcen neúmyslně, musí ten, kdo se prohřešil obětovat oběť za hřích.

Protože v současné době nemohou náboženské soudy vynášet rozsudky smrti, je trest za úmyslné a veřejné znesvěcení Šabatu stejný jako v případě úmyslného, tedy neveřejného znesvěcení Šabatu, tzn. trestem je כָּרֵת, Boží trest (věčného) odříznutí z řad lidu Izraele.
Ten, kdo byl soudem usvědčen, že úmyslně znesvětil Šabat by měl být exkomunikován.

Komentář k § 3.19

Trest smrti (jako trest za veřejné porušení Šabatu) se může čtenáři zdát jako nepřiměřeně tvrdý trest. 
Protože je tato kapitola věnována Šabatu, nebudeme se v ní dopodrobna věnovat otázce soudního jednání a trestu.
Čtenář by ale v žádném případě neměl nabýt dojmu, že karaimská halacha bere trest smrti na lehkou váhu.
Připomeňme si, že trest smrti může být vykonán pouze v případě, že je věrohodně prokázáno úmyslně porušení; úmysl je ale velmi obtížné prokázat.

Kromě toho existuje mnoho zákonů, které definují, co je spravedlivý soudní proces a co je věrohodné svědectví. 
Máli být někdo popraven, musí k tomu dojít na základě spravedlivého soudního procesu a v souladu s výše zmíněnými zákony.
Tyto zákony v knize אדרת אליהו nenajdeme; některé jsou stručně zmíněny v knize גן עדן.
Rav Elijahu ben Moše Bašjači se pouze odkazuje na knihu ספר דינים, kterou zamýšlel napsat.
Zdá se, že se kniha ספר דינים měla věnovat nábožensko-občanskému a nábožensko-trestnímu právu podobně jako stejnojmenná kniha rava Benjamina ben Moše al Nahavendi.