Svátek stánků חַג הַסֻּכּוֹת je sedmidenní svátek, který začíná patnáctého dne sedmého měsíce.
Jedná se o jeden ze tří svátků, během nichž je povinností každého židovského muže vykonat pouť do Jeruzaléma.
Svátek stánků חַג הַסֻּכּוֹת připomíná přebývání Lidu Izraele ve stáncích סֻכּוֹת během jejich putování pouští.
Přebývat ve stáncích po dobu sedmi dní nám přikazuje Tóra ve verši: Sedm dní budete bydlet ve stáncích; všichni domorodci v Izraeli budou bydlet ve stáncích, aby všechna vaše pokolení věděla, že jsem přechovával Izraelce ve stáncích, když jsem je vyvedl z egyptské země. Já jsem יהוה, váš Bůh. (3M 23:42-43)
Svátek stánků חַג הַסֻּכּוֹת je znám také jako Svátek sklizně חַג הָאָסִיף, neboť se slaví v době, kdy ve Svaté zemi probíhá podzimní sklizeň obilí, jak je psáno ve verši: Až budete sklízet obilí ve své zemi, nepožneš své pole až do okraje ani nebudeš po žni paběrkovat; zanecháš paběrky pro zchudlého a pro hosta. Já jsem יהוה, váš Bůh. (3M 23:22)

Tato část knihy pojednává o stavbě a užívání suky.
Dále pak stručně pojednává o svátku שמיני עצרת, který následuje po posledním dni Svátku stánků.

V této části se budeme zabývat:

1. Materiály, ze kterých se staví suka 

2. Otázkou, kdy by měla být suka postavena

3. Otázkou, kdo je povinen stavět suku

4. Otázkou, kde je možné stavět suku

5. Požadavkem přebývat v suce

6. Dalšími požadavky na suku

7. Svátkem עֲצֶרֶת שְׁמִינִי Šemíní aceret

Je psáno: aby vaši potomci věděli, že když jsem syny Izraele vyváděl z Egypta, nechal jsem je bydlet ve stáncích. (3M 23:43), proto je nezbytné si Svátek stánků připomínat ve všech pokoleních (dokonce i v době exilu) podobně jako Šabat. אדרת אליהו  část věnovaná Svátku stánků