Podněcovatel (ponoukatel) k modloslužbě je ten, kdo se tajně snaží přesvědčovat své blízké, aby uctívali pohanské modly, jak je psáno: Mohl by tě tajně ponoukat tvůj vlastní bratr nebo syn, dcera, manželka ve tvém náručí nebo přítel, jehož miluješ jako sebe sama. Mohl by říkat: Pojďme sloužit cizím bohům (které jsi nepoznal ty ani tví otcové, totiž některému z bohů okolních národů, blízkých či vzdálených, z jednoho konce světa či z druhého). Nesvoluj a neposlouchej ho! Nesmíš se nad ním slitovat a ušetřit jej. Nesmíš ho krýt, musíš ho popravit. Sám na něj vztáhneš ruku jako první, aby zemřel, a pak se připojí všechen lid. (5M 13:7-10)
Ničemové, synové hanební בְּנֵי בְלִיַּעַל jsou ti, kdo se snaží veřejně přesvědčit k modloslužbě celou obec nebo město, jak je psáno: že z vašeho středu vyšli ničemové, aby svedli obyvatele svého města slovy: Pojďme sloužit cizím bohům (které jsi nepoznal). (5M 13:14)  
Oba zločiny se trestají smrtí.

Falešný prorok, který podněcuje lid, aby následoval jiné bohy má být usmrcen, i když předvede znamení nebo div.
Jím vykonaný div nebo znamení jsou pouze Boží zkoušku víry Lidu Izraele, jak je psáno: Ve tvém středu by se mohl objevit prorok nebo vykladač snů a nabízet ti nějaké znamení či div se slovy: Pojďme následovat cizí bohy (které jsi nepoznal) a sloužit jim! Tehdy, i kdyby se stalo to znamení či div, o kterém ti říkal, neposlouchej jeho řeči. To vás יהוה, váš Bůh, zkouší, aby se poznalo, zda milujete יהוה, svého Boha, celým srdcem a celou duší. יהוה, svého Boha, následujte, jeho ctěte, jeho přikázání zachovávejte, jeho poslouchejte, jemu služte a k němu se přimkněte. (5M 13:2-6)

Pokud nějaká obec začne uctívat modly, všichni její obyvatelé, kromě dětí a těch kteří zůstali pravověrní, by měli být popraveni, neboť je psáno: musíš obyvatele toho města pobít mečem. To město se vším, co je v něm, musíš vyhladit jako proklaté. (5M 13:16)
Děti musí být ušetřeny, protože ještě nejsou plně odpovědné za své činy, a protože je psáno: Rodiče nemohou platit životem za své děti ani děti za své rodiče. Každý zaplatí životem za svůj vlastní hřích. (5M 24:16)
Někteří učenci zastávali názor, že by obyvatelům obce, která začala uctívat modly měla být dána příležitost činit pokání.
Obec, jejíž obyvatelé uctívali modly, by měla být do základů vypálena a nikdy v budoucnu nesmí být obnovena, neboť je psáno: Ať je z něj navěky hromada sutin, ať už nikdy není vystavěno. (5M 13:17)

Písmo svaté přikazuje zničit celou obec a pobít vše co v ní je včetně dobytka.
Zničeny musí být i domy těch, kteří zůstali pravověrní, stejně tak musí být pobit i jejich dobytek.
Budovy, majetek a dobytek obyvatel zničeného města nacházející se mimo město zničen a pobit být nesmí. 
Zničený majetek a pobitý dobytek se stanou zápalnou obětí Bohu Izraele, neboť je psáno: Veškerou kořist z něj shromáždi doprostřed jeho náměstí a spal to město i s jeho kořistí jako zápalnou oběť יהוה, svému Bohu. (5M 13:17)

Ve vyhnanství ale není možné modláře trestat výše uvedeným způsobem, proto je nutné modloslužebníky buď nahlásit úřadům (pokud zákony dané země modloslužbu trestají), nebo je exkomunikovat. 
Exkomunikaci lze zrušit pouze v případě, že exkomunikovaná osoba učiní pokání.

Komentář k § 11.5

Tóra požaduje za modloslužbu a za rouhání se Božímu jménu trest smrti.
Ve Svaté zemi bylo ale možné trest smrti vykonávat pouze v dobách teokracie.
Někteří učenci zastávali názor, že i v době teokracie by měla být dána těm, kteří se provinili modloslužbou nebo rouháním se Božímu jménu, šance učinit pokání.

Někdo by mohl namítat, že bychom měli být v současné době tolerantní k modlářským náboženstvím, to by ale znamenalo popření jednoho z hlavních principů vlastní víry.