Kněz, který byl znesvěcen, nesmí sloužit v Chrámu.
Tóra vyjmenovává některá z jednání, která způsobují znesvěcení kněze.
Tóra zmiňuje i jednání, která způsobují znesvěcení velekněze.
Tato jednání budou popsána v následujících kapitolách.
Je velmi důležité poznamenat, že znesvěcený velekněz znesvěcuje i své potomky.
To vyplývá z verše, který následuje po seznamu jednání, která jsou veleknězi zakázána, jak je psáno: … aby neznesvětil své potomstvo ve svém lidu. Já jsem יהוה, já ho posvěcuji. (3M 21:15)

Komentář k § 13.4.1

Z výše uvedeného vyplývá, že znesvěcený kněz nesmí sloužit v Chrámu.
Kniha אדרת אליהו Plášť Elijášův se nezabývá důsledky znesvěcení kněze. 
Nepodařilo se mi najít ani jiná díla, která by se důsledkům znesvěcení kněze věnovala.
V knize אדרת אליהו Plášť Elijášův se nicméně dočteme, že kněz s tělesnou vadou nesmí přistupovat k oltáři ani vcházet za oponu, neboť je psáno: Kvůli své vadě však nesmí vcházet za oponu ani se přiblížit k oltáři, jinak by znesvětil mou Svatyni. (3M 21:23)
Domnívám se, že z výše uvedeného vyplývá, že důsledkem znesvěcení kněze je jeho nezpůsobilost sloužit v Chrámu.
Skutečnost, že kněz s tělesnou vadou je znesvěcený, a proto nesmí sloužit v Chrámu, neboť by Chrám znesvětil, naznačuje, že v Chrámu nesmí sloužit žádný znesvěcený kněz.
Tóra dále kněžím přikazuje: Ať jsou svatí svému Bohu a neznesvěcují jméno svého Boha. Přinášejí יהוה ohnivé oběti, pokrm svého Boha; proto ať jsou svatí. (3M 21:6)
Z verše vyplývá, že pouze neznesvěcený kněz smí přinášet oběti, je tedy logické, že znesvěcený kněz přinášet oběti nesmí.