Hebrejské slovo Bíáh בִּיאָה znamená svolení.
Zasnoubení vyžaduje svolení ženicha, tj. ženichův souhlas.
Aby byl ženich oprávněn vydat svolení k sňatku, tj. souhlasit se sňatkem, musí být z nábožensko-právního hlediska dospělý.
V otázce souhlasu nevěsty se učenci neshodli.
Část učenců zastávala názor, že v případě, že nevěsta není z nábožensko-právního hlediska dospělá, stačí svolení jejího otce.
Jiná část učenců zastávala názor, že se sňatkem musí souhlasit jak otec, tak nevěsta.
Například v desátém století žijící karaimský učenec rav Jákov ben Jicchak al Kirkisání známý též jako Abú Júsuf Jakúb ibn Samawajh al Kirkisání ve své knize Kitáb al-Anwár wal-Maráqib کتاب الانوار والمراقب hebrejsky ספר האורות והמגדלים tvrdí, že se sňatkem musí souhlasit nevěstin otec i nevěstina matka.
Rabíni talmudistů se zase domnívají, že stačí souhlas nevěsty.

Rav Elijahu ben Moše Bašjači ve své knize אדרת אליהו Plášť Elijášův došel k závěru, že zasnoubení vyžaduje jak svolení nevěsty, tak svolení jejího otce.   
Rav Elijahu ben Moše Bašjači ve své knize vyvrací tvrzení rabínů talmudistů, že stačí souhlas nevěsty.
Rav Elijahu ben Moše Bašjači své tvrzení opírá o skutečnost, že Jákov a Ráchel, kteří se chtěli vzájemně vzít, tj. že oba se sňatkem souhlasili, čekali na svolení Ráchelina otce Lábána. 
Dále pak o skutečnost, že i sňatek se svedenou dívkou vyžaduje souhlas otce svedené dívky, jak je psáno: Jestliže mu ji dívčin otec odmítne dát … (2M 22:16)
A nakonec i na skutečnost, že muž může zrušit slib své dcery, tedy i slib daný potencionálnímu snoubenci či ženichovi, neboť je psáno: Pokud jí to však otec v den, kdy o tom uslyší, zakáže, pak žádný slib ani závazek, který na sebe vzala, neplatí. (4M 30:6)
Někdo by mohl namítnout, že je vyžadováno pouze svolení dcery a předložit jako důkaz verš: Řekli mu tedy: Zavoláme ji a zeptáme se, co na to ona. (1M 24:57)
Toto tvrzení má ale zásadní slabinu, a to verš: Hle, zde máš Rebeku, vezmi si ji a jdi. Ať se stane manželkou syna tvého pána …  (1M 24:51), ze kterého vyplívá, že Rebečin otec Betúél se sňatkem souhlasil.

Rav Elijahu ben Moše Bašjači ve své knize אדרת אליהו Plášť Elijášův vyvrací tvrzení, že stačí, aby se zasnoubením souhlasil dívčin otec.
Dívka musí vyslovit slib (který může zrušit její otec) a souhlasit se zasnoubením (se zasnoubením musí souhlasit i dívčin otec).
Někdo by mohl namítnout, že souhlas ženy není nezbytně nutný a odvolat se na verš: Kdo zaútočí na Kirjat-sefer a dobude ho, tomu dám za ženu svou dceru Aksu.
(Jozue 15:16) 
Z výše uvedeného verše totiž jednoznačně nevyplívá, že by Kálebova dcera se sňatkem souhlasila.
Proti tomuto argumentu lze namítnout, že výše uvedeného verše jednoznačně nevyplívá ani to, že se sňatkem nesouhlasila.

Pravidlo, že se zasnoubením musí souhlasit jak dcera, tak její otec, má několik výjimek.
Pokud dívka nemá žijícího otce nebo její otec není znám, může dát souhlas se zásnubami sama.
Rozvedená žena nebo vdova může dát souhlas se zásnubami sama.
Pokud se žena rozvede nebo ovdoví, nemůže otec slib své dcery zrušit, neboť je psáno: Každý slib, jímž se zavázala vdova či rozvedená žena ovšem platí. (4M 30:10)
Zasnoubení nezletilé, která má známého žijícího otce, vyžaduje pouze souhlas otce.
Z Tóry vyplívá, že je možné, aby otec prodal svou dceru jako děvečku *, jak je psáno: Když někdo prodá svou dceru jako děvečku, ta pak neodejde na svobodu, jako odcházejí otroci. (2M 21:7)
Dívka bez známého žijícího otce se může zasnoubit až po dosažení zletilosti.

* Děvečka אָמָה v tomto případě není služkou nebo otrokyní v pravém slova smyslu, jedná se spíše o manželku s jiným (nižším) nábožensko-právním postavením – poznámka překladatele

Komentář k §18.2.4

Z výše uvedených pravidel vyplívá, že je nezbytně nutné definovat zletilost.
Rav Elijahu ben Moše Bašjači ve své knize אדרת אליהו Plášť Elijášův zastává názor, že jak chlapci, tak dívky dosahují dospělosti ve chvíli, kdy se u nich projeví puberta, tj. kdy u nich dojde k tělesným změnám, především ke změně vnějších pohlavních znaků.
Rav Áron ben Elijahu Nikomédský mladší ve své knize גן עדן zastává názor, že jak chlapci, tak dívky dosahují dospělosti ve dvanácti letech.
Rav Áron ben Elijahu Nikomédský mladší tvrdí, že jak chlapci, tak dívky jsou ve věku dvanácti let dostatečně fyzicky zralí, tj. vykazují znaky dospělosti, a zároveň jsou na takové mentální úrovni, aby byli schopni chápat přikázání a zákazů, tj. מִצְווֹת. 
Jedinec, který dosáhne halachického věku dospělosti je oprávněn souhlasit se zasnoubením. 
Rav Elijahu ben Moše Bašjači ve své knize אדרת אליהו Plášť Elijášův varuje před sňatky párů s velkým věkovým rozdílem.