§ 3.20 Elektřina

§ 3.20.1 Úvodní poznámky

Následující poznámky se budou krátce věnovat elektřině a moderním technickým zařízením budov, tedy tématům, která z pochopitelných důvodů nejsou v knize אדרת אליהו obsažena.

Představím svůj osobní pohled na vztah mezi tradičním (výše popsaným) karaimských chápáním Šabatu, moderním zdrojem energie (elektřinou) a moderními technickým zařízeními budov (rozvody vody, vzduchu, tepla, kanalizace atp.). 
Někomu se může zdát nesmyslné a nadbytečné doplňovat dílo sepsané na samém konci středověku (případně na samém počátku novověku, podle toho, co považujeme za mezní událost – pád Konstantinopole 1453, objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem 1492 či zveřejnění 95 tezí Martinem Lutherem 1517) komentáři týkajícími se vztahu Šabatu a moderních technologií; všudypřítomnost elektřiny a technických zařízení budov v našich životech, ale činí tento výklad nepostradatelným, tedy alespoň v případě, že se tato kniha má stát praktickým návodem pro ty, kdo se chtějí držet karaimské tradice.
Ještě jednou bych chtěl připomenout, že se jedná pouze o můj osobní názor. 
Uvědomuji si, že by bylo vhodnější představit oficiální stanovisko současných karaimských učenců nebo izraelské Rady Mudrců, to ale pokud je mi známo nebylo formulováno.

V souvislosti s elektřinou a jejím využíváním v čase Šabatu budu řešit přípustnost:

1) využití elektrické energie vzniklé činností typu מְלָאכָה nebo za přispění činnosti typu מְלָאכָה. 
2) využití elektrické energie akumulované v baterii.
3) použití elektrických spotřebičů.
4) činnosti elektrických spotřebičů zapnutých v čase před Šabatem.
5) využití přístrojů, které se dokáží samostatně zapínat, vypínat nebo regulovat; příkladem může být termostat, který v případě poklesu teploty v místnosti iniciuje vytápění a udržuje tak teplotu v požadovaném (nastaveném) rozmezí. 

Přípustnost bude stanovena na základě odpovědí na následující čtyři otázky:

1) Jedná se nebo se nejedná o přímou činnost typu מְלָאכָה nebo מַעֲשֶׂה?
2) Jedná se nebo se nejedná o nepřímou činnost typu מְלָאכָה s jednoznačně identifikovatelným iniciátorem této činnosti?
3) Jedná se nebo nejedná o přípravu činnosti?
4) Je nebo není činnost závislá na činnosti typu מְלָאכָה vykonané jinou osobou nebo skupinou jiných osob v čase Šabatu?

V případě, že bude kladně odpovězeno na otázku 1) nebo 2), bude se jednat jednoznačně o zakázanou činnost.
Pokud bude kladně odpovězeno na otázky 3) a 4), bude se jednat o zakázanou činnost pouze v případě, že existuje samostatný zákaz dané činnosti.

§ 3.20.2 Využití elektrické energie z elektrické sítě (respektive z elektrárny)

Je přípustné nechat během Šabatu elektrický spotřebič zapojený v elektrické síti, aby z ní mohl odebírat elektrickou energii?

1) Jedná se nebo se nejedná o přímou činnost typu מְלָאכָה nebo מַעֲשֶׂה?

Nejedná se o případ přímé činnosti, neboť většina elektrických spotřebičů odebírá ze sítě elektrickou energii sama od sebe i když není spuštěna (TV, PC, sporák atp.)

2) Jedná se nebo se nejedná o nepřímou činnost typu מְלָאכָה s jednoznačně identifikovatelným iniciátorem této činnosti?

A)

Někdo by si mohl myslet, že zapojení elektrického přístroje do elektrické sítě automaticky vyvolá zvýšení výroby elektrické energie v elektrárně, tj. zvýšení spotřeby paliva, které uspokojí zvýšenou spotřebu elektrické energie domácnosti. 
Ve skutečnosti tomu tak ale není.
Energetické společnosti rozhodují o množství vyrobené elektrické energie na základě predikce spotřeby (moderní predikční systémy počítají s vývojem cen energií a cen surovin pro výrobu energií na trhu, počasím, spotřebou energií v předchozích obdobích atp.), to znamená, že elektrárny nepřizpůsobují výrobu elektrické energie spotřebě domácností v reálném čase.
Připojení spotřebiče do sítě ani chod spotřebiče v čase Šabatu tedy nemá žádný vliv na produkci elektrické energie elektrárnou v reálném čase; zvýšení produkce elektrické energie způsobené odběrem energie v domácnosti v čase Šabatu tedy nemůže být v žádném případě důvodem zákazu. 

V současné době mají některé přenosové a distribuční soustavy zařízení, která umožňují ukládat elektrickou energii v čase nízké spotřeby a následně jí uvolňovat v čase zvýšené spotřeby.
Tato skladovací zařízení pomáhají předcházet výpadkům dodávek elektrické energie.
Ač jsou tato skladovací zařízení schopna reagovat na spotřebu elektrické energie v reálném čase, je uvolnění elektrické energie závislé spíše na nastavení skladovacího zařízení než na zapojených, elektrickou energii spotřebovávajících spotřebičích. 
Uvolnění elektrické energie ze skladovacího zařízení závisí na celkové spotřebě všech připojených spotřebičů, ne na spotřebě jednoho elektrického spotřebiče.
Proto nemůže být ani připojení elektrického spotřebiče k tomuto typu přenosové a distribuční sítě v čase Šabatu důvodem zákazu. 

B)

Mnohem problematičtější je způsob vyúčtování spotřebované elektrické energie.
Jak již bylo zmíněno, je přípustné týdenní, měsíční či roční vyúčtování nájemného.
Pokud je ale nájemné účtováno, respektive placeno denně, nelze účtovat nájemci, respektive platit pronajímateli nájemné za Šabat.  
Podobně je tomu i s vyúčtováním spotřeby elektrické energie. 
Vyúčtování závisí na celkové spotřebě, tedy i na spotřebě v čase Šabatu, proto se zdá, že je v čase Šabatu spotřebovávat elektrickou energii zakázáno.
Někteří lidé neplatí elektrickou energii samostatně, protože platby za energie jsou součástí fixního nájemného.
Nicméně i v tomto případě, zaznamenává elektroměr spotřebu elektrické energie v dané domácnosti.
Zaznamenávání spotřeby elektrické energie elektroměrem pro účely vyúčtování je nepřímá činnost typu מְלָאכָה (a to i v případě, že spotřebovanou elektrickou energii zaplatí pronajímatel).
Kromě toho máme přímí vliv na množství odebrané energie, a díky tomu ovlivňujeme záznam spotřeby elektrické energie elektroměrem; tyto skutečnosti opět naznačují, že by měl být odběr elektrické energie v čase Šabatu zakázán. 

Výjimkou z pravidla jsou spotřebiče, které se dokáží samostatně zapínat, vypínat nebo regulovat, tedy spotřebiče, které ze sítě odebírají elektrickou energii nepravidelně.
Příkladem tohoto typu spotřebiče je klimatizace, která se spustí pouze v případě, že teplota v klimatizované místnosti dosáhne určité teploty, tzn. spotřebič čerpá energii v závislosti v teplotě a uživatel bytu s klimatizací nemá vliv na množství odebrané energie ani na dobu, kdy bude elektrická energie odebírána.
A co když jsou v čase Šabatu současně spuštěny spotřebiče, které se dokáží samostatně zapínat, vypínat nebo regulovat a běžné spotřebiče?
Díky spotřebičům, které se dokáží samostatně zapínat, vypínat nebo regulovat nemáme vliv na celkové množství odebrané elektrické energie.
Uživatel spotřebiče není schopen spolehlivě předpovědět kdy a jakou hodnotu elektroměr zaznamená, nebo spotřebič, který se dokáže samostatně zapínat, vypínat nebo regulovat dělá vlastní rozhodnutí.
Mělo by být přípustné provozovat oba typy zařízení, když známe argumenty v neprospěch použití běžných typů elektrických spotřebičů? 
Nad běžnými spotřebiči a jimi odebranou elektrickou energií máme plnou kontrolu, to znamená, že máme alespoň omezenou kontrolu nad celkovou spotřebou elektrické energie.
Máme tedy vliv na to, že elektroměr v čase Šabatu spotřebu elektrické energie zaznamená; a záznam spotřebované energie je činnost typu מְלָאכָה.  

Z výše řečeného vyplývá, že je v čase Šabatu zakázáno užívat elektroměr; zákaz užití elektroměru pak ve svém konečném důsledku znemožňuje jakýkoli odběr elektrické energie ze sítě v čase Šabatu.
Analogickým případem je zákaz užití vodoměru a vodovodu.
Je až zarážející, že tak drobná činnost (jakou je záznam spotřeby elektrické energie elektroměrem) brání tak širokému spektru činností.
Zaznamenávání spotřeby elektrické energie elektroměrem má zcela jasný důvod, nicméně záznam spotřeby není primárním cílem ani primární činností osoby, která v čase Šabatu elektrický spotřebič užívá.
Je toto odůvodnění dostatečným argumentem pro povolení odběru elektrické energie ze sítě v čase Šabatu?
Nejsme si tím úplně jistý.

3) Jedná se nebo nejedná o přípravu činnosti?

Nemyslím si, že je možné odběr elektrické energie elektrickým spotřebičem z elektrické sítě interpretovat jako přípravu činnosti.

4) Je nebo není činnost závislá na činnosti typu מְלָאכָה vykonané jinou osobou nebo skupinou jiných osob v čase Šabatu?

Je zcela zřejmé, že osoba užívající v čase Šabatu elektrický spotřebič zapojený do elektrické sítě profituje z činnosti vykonané jinou osobou nebo skupinou jiných osob (v elektrárně) v čase Šabatu.

§ 3.20.3 Využití v akumulátoru nebo baterii akumulované elektrické energie 

Je přípustné v čase Šabatu odebírat elektrickou energii z akumulátoru nebo baterie?

1) Jedná se nebo se nejedná o přímou činnost typu מְלָאכָה nebo מַעֲשֶׂה?

Elektrický spotřebič běží automaticky a spotřebovává pouze vlastní energii, nejedná se tedy o přímou činnost typu מְלָאכָה nebo מַעֲשֶׂה.

2) Jedná se nebo se nejedná o nepřímou činnost typu מְלָאכָה s jednoznačně identifikovatelným iniciátorem této činnosti?

Pravdou je, že při odběru elektrické energie z baterie nebo akumulátoru dochází k vratným chemickým změnám; nejedná se ale o přímou činnost typu מְלָאכָה.
Chemická reakce totiž není primárním cílem ani primární činností baterie nebo akumulátoru. 
Chemická reakce sama o sobě nepřináší žádný užitek.
Zapnutí baterie nebo akumulátoru před začátkem Šabatu je analogií otevření stavidla vodní nádrže.
Pokud jde o otevření stavidla, viděli učenci problém pouze v případech, kdy byla takto uvolněná voda využita například k zavlažování polí.
Nejedná se totiž o pouhé proudění vody ale o zavlažování pole.

Chemické reakce probíhající baterii mohou být považovány za činnost typu מַעֲשֶׂה, ne však za činnost typu מְלָאכָה, neboť samy o sobě nepřináší žádný užitek.  
A protože Tóra zakazuje nepřímou činnost typu מְלָאכָה, ne však nepřímou činnost typu מַעֲשֶׂה, vede mě to k závěru, že připojení spotřebiče k baterii v čase Šabatu by nemělo představovat problém.
Samozřejmě pouze v případě připojení elektrického spotřebiče, se kterým v čase Šabatu není konána nebo který nekoná v čase Šabatu činnost typu מְלָאכָה.
V tomto případě ale není problém v připojení k baterii ale v činnosti zapojeného spotřebiče.

3) Jedná se nebo nejedná o přípravu činnosti?

Domnívám se, že se nejedná o přípravu činnosti, neboť baterie je připravena k užití již před Šabatem.

4) Je nebo není činnost závislá na činnosti typu מְלָאכָה vykonané jinou osobou nebo skupinou jiných osob v čase Šabatu?

Elektrický spotřebič připojený v čase Šabatu k baterii neprofituje z činnosti vykonávané ve stejném čase (tedy v čase Šabatu) jinou osobou nebo skupinou jiných osob.

§ 3.20.4 Přímé použití elektrického spotřebiče

Je v čase Šabatu přípustné přímé použití elektrického spotřebiče?

Z formulace otázky vyplývá, že potenciálním problémem se jeví přímá činnost typu מְלָאכָה. 
Obecně platí, že každý elektrický spotřebič slouží nějakému konkrétnímu účelu případně účelům; jejich použití je tedy činností typu מְלָאכָה.
Navíc jakákoli obsluha spotřebiče je činností typu מַעֲשֶׂה.
Někomu se může zdát, že tuto definici komplikuje existence elektrických spotřebičů, které jsou určeny k činnostem vyjmutým ze zákazu (viz kapitola § 3.3). 
Jako příklad uvedu čtečku elektronických knih, lze totiž argumentovat tím, že je v čase Šabatu povoleno studovat Tóru, a neměl by tedy být problém studovat Tóru v elektronické podobě pomocí čtečky knih. 
Podle mého názoru je ale užití elektrických spotřebičů určených k činnostem vyjmutým ze zákazu nepřípustné.

I v případě, že je elektrický spotřebič použit pro činnost vyjmutou ze zákazu, je jeho provoz doprovázen činnostmi typu מְלָאכָה, které ze zákazu vyjmuty nejsou.
Například provoz čtečky knih vyžaduje zápis textu na obrazovku.
Jsem pevně přesvědčen o tom, že tento zápis textu na obrazovku je dostatečným důvodem po zákaz užití spotřebiče v čase Šabatu, a to i když je spotřebič užit k činnosti vyjmuté ze zákazu, tedy studiu Tóry.
Analogií je vaření či pečení, které je v čase Šabatu zakázané, a to i v případě, že se jedná o přípravu pokrmů, které je v čase Šabatu povoleno konzumovat.

Čistě teoreticky by mohlo být přípustné použití některých velmi jednoduchých elektrických zařízení; například užití elektrických dveří asi jen těžko vyvolá vedlejší činnost typu מְלָאכָה, otevření dveří jako takové je činnost přípustná.

§ 3.20.5 Ponechání elektrického spotřebiče v provozu

Je přípustné, aby byl elektrický spotřebič ponechán v čase Šabatu v provozu?
Jediným problémem, který je v tomto případě potřeba diskutovat je nepřímá činnost typu מְלָאכָה.
Dále bych chtěl upřesnit, že předmětem diskuze budou běžné elektrické spotřebiče.
Příkladem může být pračka nebo přímotop; tedy spotřebiče které se v případě změny vnějších podmínek nedokáží samostatně zapínat, vypínat nebo regulovat. 
Nebudu řešit elektrické spotřebiče které se v případě změny vnějších podmínek dokáží samostatně zapínat, vypínat nebo regulovat; jako například termostat, který v případě poklesu teploty v místnosti iniciuje vytápění a udržuje tak teplotu v požadovaném (předem nastaveném) rozmezí. 
Tento typ spotřebičů bude řešen v následující podkapitole.

Domnívám se, že užití těchto běžných elektrických spotřebičů podléhá zákazu; jedná se totiž o nepřímou činnost typu מְלָאכָה.
To, jestli elektrické spotřebiče budou nebo nebudou v provozu v čase Šabatu závisí pouze na tom, zda je před Šabatem zapneme či ne; to znamená, že máme nad jejich činností v čase Šabatu plnou kontrolu, a to je zakázáno.

Domnívám se nicméně, že je přípustné ponechat v čase Šabatu zapnutá elektrická světla, protože po rozsvícení elektrických světel je místnost osvícena a není konána žádná činnost typu מְלָאכָה.
Konečný cíl činnosti typu מְלָאכָה - rozsvícení místnosti je dokonán v čase před Šabatem.
Světlo z elektrického osvětlení jako takové je pak nepřímou činností typu מַעֲשֶׂה a ta je přípustná (podle mého názoru nevzal autor textu v potaz záznam spotřeby elektrické energie elektroměrem – poznámka překladatele).
Naopak ponechání zapnuté pračky je nepřípustné, neboť pračka pere prádlo a jedná se tedy o činnost typu מְלָאכָה, která není v čase Šabatu dokonána.
Je však zakázáno nastavit rozsvěcení a zhasínání světel v čase Šabatu pomocí časového spínače, neboť by v čase Šabatu došlo k rozsvícení nebo zhasnutí světla, tedy k činnosti typu מְלָאכָה.

§ 3.20.6 Využití přístrojů, které se dokáží samostatně zapínat, vypínat nebo regulovat

Předmětem zájmu této podkapitoly budou elektrické spotřebiče a elektronické systémy, které se v případě změny vnějších či vnitřních podmínek nebo díky naprogramování dokáží samostatně zapínat, vypínat nebo regulovat. 
Příkladem může být lednice, která spustí motor chlazení v případě, že vnitřní teplota dosáhne určité předem definované hodnoty, nebo emailový účet, který v čase Šabatu přijímá a třídí emaily, případně odesílá automatické odpovědi.

Domnívám se, že je přípustné ponechat tento typ spotřebičů a systémů v chodu i v čase Šabatu, neboť na jejich činnost máme pouze nepřímý vliv. 
Pokud například otevřeme dveře lednice, způsobíme zvýšení vnitřní teploty, čímž urychlíme spuštění motoru chlazení; nemáme však plnou kontrolou nad rychlostí ohřátí vnitřního prostoru a ohřátím vyvolaným spuštěním motoru chlazení. 
Podobné je to v případě emailového účtu, nikdy nemáme plnou kontrolu nad tím, kdy nám, kdo odešle email, tj. nemáme plnou kontrolu nad činností emailového účtu.

§ 3.21 Technická zařízení budov (rozvody vody, kanalizace atp.)

Obecně lze tvrdit, že otočení kohoutku vodovodu nespustí čerpadlo v čerpací stanici, tj. nespustí čerpání vody ze zdroje do vodojemu, ze kterého je do domu vodovodní sítí přiváděna voda.
Voda je do domu přiváděna vodovodní sítí většinou z tlakových zásobníků vody; přívod vody do domácnosti zajišťuje tlak vzduchu v zásobníku vody.
Méně častý je gravitační (spádový) přívod vody; voda stéká z výše položených vodojemů do níže položených odběrných míst. 
Pravdou je, že v prvním (mnohem častějším) případě je voda do tlakových zásobníků vody vháněna elektrickým čerpadle, čerpadlo ale nereaguje na otočení kohoutku.
Čerpání vody do tlakových zásobníků závisí na celkové spotřebě vody v dané lokalitě; jednotlivá domácnost tedy nemá bezprostřední vliv na spuštění čerpadla.

Problémem je ale vodoměr, který po otočení kohoutku zaznamenává okamžitou spotřebu vody; máme totiž přímý vliv na zaznamenávání hodnot spotřebované vody vodoměrem.
Jedná se o analogii spotřeby elektrické energie a její záznam elektroměrem (viz § 3.20.2).
Domnívám se, že v případě technických zařízení budov je potřeba věnovat pozornost činnostem předcházejícím odběru vody a přepravě vody ve veřejných prostorech.

§ 3.21.1 Činnosti předcházející odběru vody

Rav Elijahu ben Moše Bašjači zastává názor, že je v čase Šabatu nepřípustné přivádět vodu do domácnosti z veřejného vodovodu otevřením hradícího prvku 

Rav Elijahu ben Moše Bašjači zastává názor, že je nepřípustně v čase Šabatu otevřít hradící prvek veřejného vodovodu a přivést tak vodu do domácnosti; voda musí být do domácnosti přepravena před počátkem Šabatu.
Rav Elijahu ben Moše Bašjači argumentuje tím, že odběr vody z veřejného vodovodu je obdobou nošení a přenášení předmětů ve veřejných prostorech a na veřejných prostranstvích.

Naopak rav Levi ben Jefet odběr vody z veřejného vodovodu v čase Šabatu připouští, s největší pravděpodobností proto, že připouští i přenášení předmětů ve veřejných prostorech a na veřejných prostranstvích v čase Šabatu (viz § 3.15b).

§ 3.21.2 Přeprava vody

Ten, kdo souhlasí s názorem rava Leviho ben Jefet, tedy s tím, že přípustné v čase Šabatu přivádět do domácnosti vodu z veřejného vodovodu (samozřejmě starověkého a středověkého typu - poznámka překladatele), zcela jistě nebude mít v čase Šabatu problém ani s přívodem vody z veřejné vodovodní sítě.  

Ten, kdo souhlasí s názorem rava Elijahu ben Moše Bašjači a většiny ostatních učenců, bude nejspíš tvrdit, že je nepřípustné v čase Šabatu vodu z veřejné vodovodní sítě využívat. 
Neboť ten, kdo v čase Šabatu otočí kohoutkem vodovodu je přímo odpovědný za iniciaci činnosti typu מַעֲשֶׂה, a to i v případě, že tak učiní prostřednictvím jiné osoby (viz § 3.4).

Existuje i názor, že veřejná vodovodní síť je uzavřeným systémem, a tudíž na ní nelze pohlížet jako na veřejný prostor nebo veřejné prostranství, ale spíše jako na uzavřený prostor budovy.
A protože v budově je v čase Šabatu nošení a přenášení předmětů přípustné, je podle tohoto názoru přípustný i přenos vody v rámci uzavřeného systému vodovodní sítě.

§ 3.21.3 Užívání elektrické energie a technických zařízení budov v čase Šabatu v komunitách izraelských karaimů 

Jak jsem se již zmínil, nemám k dispozici žádnou autorizovanou expertní studii, která by podrobně vysvětlovala, jak aplikovat zákony Šabatu v případech užívání elektrické energie a technických zařízení budov.
Můj popis běžné praxe v komunitách izraelských karaimů vychází z osobních pozorování a z rozhovorů s izraelskými karaimy s různou úrovní náboženského vzdělání (samozřejmě ne vždy se jejich názory shodují) v době kdy jsem žil několik měsíců v Izraeli.
To znamená, že následující informace nemusí být úplné ani dostatečně podrobné, konzistentní a odborně podepřené, tak jak je tomu v klasických karaimských dílech.
Kromě občas porovnám běžnou praxi v komunitách izraelských karaimů se svými závěry popsanými v předcházejících podkapitolách.

Obecně platí, že izraelští karaimové považují přímé užití elektrické energie v čase Šabatu za činnost typu מְלָאכָה nebo מַעֲשֶׂה, a to bez ohledu na to, zda je zařízení napájeno baterií či z elektrické sítě.
Ti z izraelských karaimů, kteří dodržují Šabat, elektrické spotřebiče nepoužívají:
Předpokládám, že kromě výjimek popsaných v podkapitole § 3.20.4 (automaticky se otvírajících vchodových dveří ve společných prostorách apod.); nicméně nemám informace o tom, že by izraelští karaimové tento typ činnosti ze zákazu vymezovali.

Pouze velmi malé množství izraelských karaimů považuje elektrickou energii případně elektrickou jiskru za analogii ohně.
To je pochopitelné, protože toto srovnání postrádá smysl.
Oheň (chemický jev - hoření), což je redoxní exotermní reakce se zcela zásadně liší od elektřiny (fyzikálního jevu), která je souhrnem projevů elektrostatického pole a elektrodynamických jevů.
To, že se dají využít ke stejnému účelu není důvodem je považovat za analogické jevy.

Izraelští karaimové obecně považují využití elektrické energie z elektrické sítě v čase Šabatu za nepřímou činnost typu מְלָאכָה nebo za profit z činnosti jiné osoby či osob.
Někteří z nich považují oba zákazy za jeden a týž zákaz.
V praxi ale většina izraelských karaimů nechává v čase Šabatu elektrické spotřebiče zapojené v elektrické síti a některé dokonce spuštěné (například klimatizaci).
Většinou argumentují tím, že se jedná o formalitu, neboť připojení spotřebičů do elektrické sítě ani provoz určitých elektrických spotřebičů nejsou podstatou zákazu (například v případě elektrického vařiče není podstatou zákazu jeho připojení do sítě ani to, že je zapnutý, ale vaření, které na něm probíhá - poznámka překladatele).
Většina izraelských karaimů ale spotřebu elektrické energie a užití elektrických spotřebičů minimalizuje na maximální možnou míru. 

Obecně platí, že izraelští karaimové nepoužívají v čase Šabatu varné desky.
Vaření na varných deskách považují jak za nepřímou činnost typu מְלָאכָה tak i činnost přímo zakázanou v 16 kapitole Druhé knihy Mojžíšovy.

Nikdy jsem nezaznamenal, že by izraelští karaimové v případě čerpání elektrické energie z baterie v čase Šabatu rozlišovali mezi nepřímou činností typu מְלָאכָה a מַעֲשֶׂה.

Pokud jde o technická zařízení budov, většina izraelských karaimů je v čase Šabatu využívá obdobným způsobem jako elektrickou energii.
To znamená, že argumentují tím, že se jedná o formalitu, neboť užití technických zařízení budov (například vodovodu) není podstatou zákazu.