Chybujícího bližního je potřeba s úctou napomenout.
Je to mimo jiné proto, aby chybující člověk nebyl za své špatné chování nenáviděn.
Pokud chybující člověk požádá o odpuštění, je vhodné mu odpustit.
To vyplývá z verše: Nemsti se ani nechovej zášť proti synům svého lidu. (3M 19:18)
Chybující bližní by neměl být napomínán veřejně, bez ohledu na to, jestli chyboval v mezilidských vztazích nebo jestli se jednalo o přestupek halachický.
Chybujícího člověka je přípustné napomenout veřejně pouze v případě, že ho v jeho hříšném chování začnou následovat další lidé nebo v případě, že opakovaně nereagoval na diskrétní napomenutí.
Ale i v případě veřejné kritiky by měl být chybující člověk napomenut mírným způsobem, neboť smyslem napomenutí je dobro hříšníka.
Pokud hříšník opakovaně nereaguje na mírná pokárání, je přípustné použít tvrdší kritiku, v krajním případě ho lze i veřejně zostudit.
Pokud hříšník opakovaně nereaguje ani na tvrdou kritiku, je vhodné hříšníka exkomunikovat do doby, než učiní pokání.