Rituální čistota טָהֳרָה hraje v karaimské halaše roli, která se výrazně liší od role rituální čistoty v halaše talmudistů.
Tradice talmudistů řeší především udržování rituální čistoty v Jeruzalémském Chrámu, což znamená, že se v době neexistence Chrámu stávají zákony týkající se rituální nečistoty טֻמְאָה pro talmudisty irelevantními.
Jednou z výjimek jsou zákony týkající se menstruace נִדָּה, které definují, kdy si talmudisté mohou plně užívat manželský svazek. 
Karaimská halacha naopak dodržování zákonů týkajících se rituální nečistoty striktně vyžaduje.
Karaimská halacha v souladu se zákony rituální nečistoty stanovuje kdo smí a nesmí vstoupit do synagogy, co kdo smí a nesmí co jíst, do čeho se kdo smí a nesmí odívat, a dokonce i čeho se kdo smí a nesmí dotýkat.
Proto je pro správné pochopení této části knihy nezbytné úvodem shrnout nejdůležitější pravidla týkající se zákonů rituální nečistoty. 

V dávné minulosti bylo hlavním smyslem zákonů týkajících se rituální nečistoty udržení rituální čistoty Svatyně, jak je psáno: Tak budete Izraelity oddělovat od jejich nečistot, aby kvůli svým nečistotám nezemřeli, když by poskvrnili můj Příbytek, který je uprostřed nich. (3M 15:31)
Zákony týkající se rituální nečistoty ale plní svůj účel i v současné době.
Tóra nám přikazuje být svatým lidem, jak je psáno: Mluv k celé Izraelské obci: Buďte svatí, neboť já יהוה, váš Bůh, jsem svatý! (3M 19:2)
Svatosti můžeme dosáhnout pouze v případě, že nebudeme rituálně nečistí. 
Znamená to tedy, že bychom se měli vyhýbat rituálnímu znečištění, jak jen je to možné, tím že se vyhýbáme rituální nečistotě plníme přikázání být svatým lidem.

Kniha אדרת אליהו Plášť Elijášův výslovně varuje před názorem, že jediným smyslem zákonů týkajících se rituální nečistoty je udržování rituální čistoty v Jeruzalémském Chrámu.
Zajímavé je, že Anatité zastávali názor, že v době neexistence Svatyně nemusíme řešit rituální znečištění mrtvým tělem.
Svůj názor opírali o verš: Kdokoli se dotkne těla mrtvého člověka a neočistí se, poskvrnil יהוה příbytek. (4M 19:13) 
Kniha אדרת אליהו Plášť Elijášův ale tento názor Ananitů odmítá, neboť je psáno: Tak budete Izraelity oddělovat od jejich nečistot, aby kvůli svým nečistotám מִטֻּמְאָתָם nezemřeli, když by poskvrnili můj Příbytek, který je uprostřed nich. (3M 15:31) 
Slovní spojení svým nečistotám totiž odkazuje na všechny rituální nečistoty, pokud bychom přijali názor Ananitů, znamenalo by to, že bychom v době neexistence Svatyně nemuseli tato všechna rituální znečištění řešit, a to by odporovalo skutečnosti, že Lid Izraele je svatým lidem, který nesmí svou svatost znesvětit rituální nečistotou. 

Kromě příkazu být svatý existuje i několik zákazů stát se rituálně nečistým.
Tóra například výslovně zakazuje tělesný kontakt s určitými druhy zvířat, protože se člověk prostřednictvím tělesného kontaktu s těmito druhy zvířat stává rituálně nečistým: Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se nedotknete. Budou pro vás nečistí. (3M 11:8)
Pokud se někdo stane rituálně nečistým, tím že se neřídil tímto zákazem, znamená to, že kromě porušení zákazu, porušil i příkaz být svatým. 
Kniha אדרת אליהו Plášť Elijášův k tomu dodává: Pokud se někdo dotkne mršiny zvířete, které má pouze jeden ze znaků (tedy buď jenom rozdělená kopyta, nebo jen přežvykují – poznámka překladatele), poruší zákaz a stane se rituálně nečistým; takový člověk je povinen se očistit a odčinit svůj přestupek předložením oběti, pokud se ale dotkne mršiny jiného (nečistého) zvířete (tedy zvířete, které ani nepřežvykuje, ani nemá rozdělená kopyta – poznámka překladatele), neporušil zákaz (3M 11:8) a stane se pouze rituálně nečistým. Učenci nás ale učí, že bychom se měli, pokud je to jen možné vyhýbat tělesnému kontaktu s jinými (nečistými) zvířaty (tedy se zvířaty, která ani nepřežvykují, ani nemají rozdělená kopyta, a která způsobují rituální znečištění – poznámka překladatele), neboť je psáno: Buďte svatí … (3M 19:2)

Smyslem většiny stravovacích předpisů Tóry je zabránění rituálnímu znečištění.
Na rozdíl od talmudistických rabínů, kteří považují zákony týkající se stravování za zákony nezávislé na zákonech týkajících se rituální čistoty, považují karaimové většinu zákonů týkajících se stravování za podmnožinu zákonů týkajících se rituální čistoty. *
Důvodem je skutečnost, že Písmo svaté označuje téměř všechna zvířata, které je zakázáno konzumovat za rituálně nečisté טָמֵא.
Z toho logicky vyplývá, že je přípustné konzumovat pouze zvířata, která jsou טָהוֹר.
Písmo svaté vyžaduje dodržování rituální čistoty všech potravin (tedy i těch, které nejsou živočišného původu), nápojů a nádob určených pro skladování nebo podávání potravin a nápojů, jak je psáno: Kdyby taková mršina spadla do nějaké hliněné nádoby, všechno v ní bude nečisté a nádobu musíte rozbít. Každý pokrm, který přišel do styku s vodou z té nádoby, bude nečistý. Také každý nápoj v jakékoli takové nádobě bude nečistý. (3M 11:33-34)
Proto se karaimové na rozdíl od talmudistů zdržují konzumace všeho, co je rituálně nečisté, bez ohledu na to, jakým způsobem byla potravina rituálně znečištěna.
Karaimové například varují před konzumací pokrmů, kterých se dotkla menstruující žena, proto karaimské ženy v době svého krvácení nevaří a nepřipravují pokrmy.

* Karaimové si samozřejmě uvědomují, že existují určité výjimky. Například některé části těla rituálně čistých a rituálně poražených zvířat, třeba zvířecí tuk חֵלֶב, je nepřípustné konzumovat, ač nejsou rituálně nečisté a ač jsou dokonce považovány za nejposvátnější části chrámových obětí. Dalším příkladem je jídlo záměrně uvařené během Šabatu nebo חָמֵץ během Svátku nekvašených chlebů.

S rituální čistotou jsou úzce spojeny i zákony rituální porážky.
Většina učenců zastává názor, že člověk, který konzumuje živočišné produkty ze zvířat, které Tóra povoluje konzumovat, ale která nebyla řádně poražena (jedná se tedy o zdechliny), se stává rituálně nečistým, neboť je psáno: Když pojde nějaké zvíře, které smíte jíst, bude ten, kdo se dotkl jeho zdechliny, nečistý až do večera. Kdo by z té zdechliny něco snědl, vypere svůj oděv a bude nečistý až do večera. Také ten, kdo by tu zdechlinu nesl, vypere svůj oděv a bude nečistý až do večera. (3M 11:39-40)

Zákony rituální čistoty ovlivňují zásadním způsobem i chod karaimské synagogy.
Protože jsme se rituální čistotě v synagoze věnovali v kapitole § 14.4.1, nebudeme se již k tomuto tématu vracet.
Pouze připomenu, že smyslem udržování rituální čistoty v synagoze je plnění přikázání stát se svatým lidem.
To, že je vyžadováno, aby se svatým stal lid jako celek znamená, že je vyžadováno kolektivní úsilí všech věřících.
Zavedení komunitních pravidel rituální čistoty je velmi důležité, neboť rituální nečistota se šíří velmi snadno.
Například pokud se menstruující žena נִדָּה dotkne jiné osoby, přenese na ní rituální nečistotu.
Stejně tak pokud poráží zvíře rituálně nečistá osoba, přenese rituální nečistotu na všechny, kdo budou konzumovat maso tako poraženého zvířete.
Výše uvedené vysvětluje, proč je velmi obtížné dodržovat zákony rituální čistoty bez kolektivního úsilí.

Písmo svaté si uvědomuje obtížnost dodržování zákonů rituální čistoty ve společnosti, která je vůči zákonům rituální čistoty lhostejná: Tak budou Izraelité jíst chleba, až je rozeženu mezi národy, budou ho jíst nečistý. (Ezechiel 4:13)

Někteří z učenců výše uvedený verš chápali tak, že v exilu nebude možné dodržovat zákony rituální čistoty plnohodnotně, neboť národy, mezi kterými Lid Izraele pobývá, zákony rituální čistoty nedodržují.
Tento názor je obsažen například v knize אדרת אליהו Plášť Elijášův v debatě na téma ryby koupené od jinověrce.
V debatě panuje obava, že ryba koupená od jinověrce může být a) usmrcena nevhodným způsobem a/nebo b) rituálně znečištěna kontaktem s tělními tekutinami ryb, které je zakázáno konzumovat: **

Někteří (učenci) zastávají názor, že … není (halachický) problém, když rybu uloví jinověrec, je ale vhodné, aby byl (jinověrec) pod dohledem, aby nedošlo ke znečištění (rituálně) čistých ryb rybami (rituálně) nečistými a aby ryby nebyly usmrceny jinak než vytažením z vody. ***

** Kniha אדרת אליהו Plášť Elijášův přesně nevysvětluje, jakým způsobem by ryby, které je zakázáno konzumovat rituálně znečistili ryby, které jsou vhodné ke konzumaci. Protože se ale rituální nečistota z ryby nepřenáší dotykem, lze předpokládat, že by došlo k rituálnímu znečištění prostřednictvím tělních tekutin ke konzumaci nevhodných ryb.

*** ענין שחיטה אדרת אליהו 

Někteří učenci ale tvrdili, že je přípustné konzumovat ryby zakoupené od jinověrců, neboť si byli vědomi skutečnosti, že je ve vyhnanství prakticky nemožné se vyhnout nějaké formě kontaminace:
…někteří (učenci) ale zastávají názor, že je přípustné konzumovat rybu ulovenou jinověrcem, v případě, že si nejsme zcela jisti, že byla ryba kontaminována, a to proto, že naprostá většina ryb je usmrcena vytažením z vody, neboť ryba, která uhyne ve vodě vypluje na hladinu, kde se (velmi rychle) rozkládá (a nedostane se tak do rybářské sítě ani se nechytí na háčku nastraženou návnadu). Proto je naprostá většina vylovených ryb rituálně způsobilá ke konzumaci. Je to stejné jako když konzumujeme ovoce, ač je hypoteticky možné, že se ho mohl dotknout pták s kouskem mršiny nebo mrtvým hmyzem v zobáku. Vědom si obtížnosti dodržování rituální čistoty potravin ve vyhnanství prorok říká: Tak budou Izraelité jíst chleba, až je rozeženu mezi národy, budou ho jíst nečistý. A já (rav Elijahu ben Moše Bašjači) říkám, že ten, kdo se vyhýbá rituálnímu znečištění (jak jen je to v dané situaci možné), získá požehnání Věčného.  

Učenci sice vyžadovali důsledné dodržování rituální čistoty, zároveň si ale uvědomovali, že ne vždy lze zákony rituální čistoty dodržovat dokonale a plnohodnotně.
To znamená, že si karaimská halacha uvědomuje jak důležitost dodržování zákonů rituální čistoty, tak i realitu běžného každodenního života. 
Výše uvedené je v souladu s názorem, že přikázání rituální znečistění přímo nezakazuje, pouze před ním důrazně varuje, neboť rituální znečištění je překážkou dosažení kolektivní svatosti.