Maccáh מַצָּה je nekvašený chléb upečený z těsta připraveného z mouky zrnin (především obilnin), které má potenciál kynout, ale nevykynulo, protože těsto bylo připraveno a upečeno ještě před tím, než začalo kynout. 
Kniha אדרת אליהו Plášť Elijášův zmiňuje několik konkrétních návodů, jak upéct מַצּוֹת maccót tak, aby se předešlo kynutí těsta.
Tyto návody zde nebudu zmiňovat.

Učenci tvrdí, že je povinností konzumovat nekvašené chleby מַצּוֹת maccót po všech sedm dní Svátku nekvašených chlebů, neboť je psáno: Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. (2M 12:15)
Rav Levi ben Jefet zastává názor, že by se během Svátku nekvašených chlebů mělo jíst tolik nekvašeného chleba, kolik se jí mimo Svátek nekvašených chlebů běžného chleba.
Rabíni talmudistů naopak zastávají názor, že jíst מַצּוֹת maccót je povinností pouze během první noci Svátku nekvašených chlebů.

Ačkoli se ve verši 5M 16:8 píše: Šest dní budeš jíst nekvašené chleby, sedmého dne bude slavnostní shromáždění pro יהוה, tvého Boha, neznamená to, že máme jíst מַצּוֹת maccót pouze prvních šest dní; verš nás nezbavuje povinnosti jíst מַצּוֹת maccót po všech sedm dní Svátku nekvašených chlebů vycházející z verše 2M 12:15.
Smyslem vyčlenění sedmého dne Svátku nekvašených chlebů ve verši 5M 16:8 je zdůraznění jeho svatosti.

Rav Josef ha-róeh poznamenává, že v Tóře lze najít verše ve formě imperativu (příkazu, požadavku či zákazu), jejichž skutečným smyslem je dát možnost či povolit, ne přikázat.
Například ve verši je psáno: Šest dní se bude pracovat … (2M 35:2), neznamená to ale, že nám verš přikazuje pracovat šest dní v týdnu, pouze nám to povoluje.
V případě konzumace מַצּוֹת maccót po všech sedm dní Svátku nekvašených chlebů ale rav Josef ha-róeh zastává názor, že se jedná o povinnost. 
Odůvodňuje to tím, že existují pouze dva typy veršů, které vyjadřují možnost formou imperativu.
Tyto dva typy veršů, budou vysvětleny později.
A protože příkaz konzumovat מַצּוֹת maccót po všech sedm dní Svátku nekvašených chlebů nespadá ani do jednoho z těchto dvou typů veršů, považuje ho rav Josef ha-róeh za příkaz, ne možnost.

Prvním typem veršů, které vyjadřují možnost formou imperativu, jsou verše, v jejichž jedné části je něco přikázáno udělat a v části druhé je něco jiného udělat zakázáno.
Například v případě Šabatu, je v jedné části verše formou imperativu umožněno konat během prvních šesti dnů týdne činnosti typu מְלָאכָה, a v druhé části jsou činnosti typu מְלָאכָה během sedmého dne zakázány.
První část na první pohled přikazuje konat po prvních šest dní týdne činnosti typu מְלָאכָה, ve skutečnosti se jedná o možnost konat, ne o nařízení; první část pouze zdůrazňuje část druhou, tj. zdůrazňuje zákaz činností typu מְלָאכָה v čase Šabatu. 
Dalším příkladem jsou verše 1M 2:16-17, ve kterých říká Bůh Adamovi: Z každého stromu zahrady budeš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez.
První část na první pohled přikazuje jíst ze všech stromů zahrady, ve skutečnosti se opět jedná o možnost jíst, ne o příkaz jíst; první část opět zdůrazňuje druhou část, tj. zdůrazňuje zákaz jíst ze stromu poznání dobrého a zlého.

Druhým typem veršů, které vyjadřují možnost formou imperativu, jsou verše, které povolují něco, co bylo v jiných verších zakázáno.
Příkladem je příkaz o rituální porážce zvířat * nebo koupě otroků. 

* Kniha neuvádí žádný konkrétní příklad. Pravděpodobně se odkazuje na verš 5M 12:21: Když bude od tebe daleko místo, které יהוה, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam spočinulo jeho jméno, porazíš kus ze svého skotu či bravu, který ti dal יהוה, jak jsem ti přikázal, a budeš jíst ve svých branách zcela podle své chuti, který povoluje porážku pro běžnou konzumaci mimo Svatyni, což byla původně zakázáno ve verších 3M 17:3-6: Kdokoli z domu izraelského porazí býka, jehně nebo kozu v táboře nebo je porazí venku za táborem a ke vchodu do stanu setkávání je nepřivede, aby přinesl dar יהוה před יהוה Příbytek, ten za tu krev zaplatí. Prolil krev, proto bude vyobcován ze společenství svého lidu.

V každém případě, příkaz jíst nekvašené chleby sedmého dne Svátku nekvašených chlebů neodpovídá ani jednomu z výše uvedených typů veršů, které vyjadřují možnost formou imperativu.
Proto došel rav Josef ha-róeh podobně jako jiní učenci k závěru, je nezbytné jíst nekvašené chleby po všech sedm dní Svátku nekvašených chlebů.