Tóra uvádí čtyři zdroje nečistoty mrtvoly טֻמְאָת מֵת: Kdokoli se na poli dotkne (I) člověka smrtelně raněného mečem nebo (II) mrtvého nebo (III) jeho kostí nebo (IV) hrobu, bude nečistý po sedm dní. (4M 19:16)
Za pozornost stojí skutečnost, že člověk nemusí být mrtvý, aby se stal zdrojem nečistoty mrtvoly טֻמְאָת מֵת.
Zdrojem nečistoty mrtvoly טֻמְאָת מֵת je i smrtelně raněný člověk, tj. člověk, který je tak vážně raněn, že není jisté, zda zranění přežije nebo ne. 
Hebrejský výraz pro smrtelně raněného je חָלָל.
To, že se výraz חָלָל vztahuje k člověku, který je na pokraji smrti ale stále žije vyplývá ze dvou skutečností.
Za prvé je (mečem) smrtelně raněný člověk חָלָל ve výše uvedeném verši odlišen od mrtvého מֵת.
Za druhé se výraz חָלָל objevuje i v jiném verši a jednoznačně označuje člověka, který stále žije: … ale faraonovy paže zpřerážím, takže před ním bude sténat, jako sténá חָלָל smrtelně raněný. (Ezechiel 30:24)
Je logické, že člověk nemůže sténat, pokud není na živu.

Tóra nás sice informuje, že zdrojem nečistoty mrtvoly טֻמְאָת מֵת je smrtelně raněný mečem, zdrojem nečistoty jsou ale i ti, kdo byli smrtelně raněni jiným způsobem.
Tóra uvádí zranění mečem pouze proto, že to byla v minulosti nejčastější příčina smrtelného zranění.
Tóra nás dále informuje, že se člověk stane rituálně nečistým pouze v případě, že se smrtelně raněného dotkne. 
Člověk se se smrtelně raněnými setkává nejčastěji na bitevním poli, (bitevní) pole jako takové ale zdrojem rituální nečistoty typu טֻמְאָת מֵת není.

Pokud jde o přenos rituální nečistoty typu טֻמְאָת מֵת dotknutím se hrobu (respektive části hrobu), musí se jednat o hrob (respektive jeho část), který je předmětem typu כְּלִים a který se může stát sám osobě rituálně nečistým. *
Může se například jednat o schránu vyrobenou ze dřeva, hlíny nebo kamene určenou pro uchovávání ostatků.
Pokud se někdo dotkne hrbu (respektive jeho části), který se sám o sobě nemůže stát rituálně nečistým, nestane se rituálně nečistým ani člověk, který se ho dotkl.
Například pokud se někdo dotkne hlíny, kterou bylo zasypáno mrtvé tělo, rituálně nečistým se nestane, neboť hlína sama o sobě zdrojem rituální nečistoty není.

* Slovo כְּלִי bývá nepřesně překládáno jako nádoba, ve skutečnosti má ale mnohem širší význam, vztahuje se totiž i na nástroje, oděvy a mnohé jiné předměty. (viz.  § 16.3.2) 

Komentář k § 16.16.2

Současnému čtenáři se může zdát rozlišování hrobů na hroby které jsou כְּלִי a hroby které nejsou כְּלִי poněkud bizarní. 
Aby něco bylo předmětem typu כְּלִי, nesmí to být pevně spojeno se zemí.
Hrob typu כְּלִי se tedy podobá rakvi, ostatkové skříňce, ostatkové nádobě nebo ostatkové schráně, ne hrobu v dnešního typu.
V současné době většina kultur pohřbívá mrtvé do země, ve starověku tomu ale tak nebylo.
Ne všechny starověké kultury pohřbívaly své mrtvé do země, například Egypťané pohřbívali své mrtvé v sarkofázích, na celém území Izraele jsou zase nacházeny vápencové ostatkové schrány (osuária).
Například Kaifášovo osuárium nalezené v roce 1990 v Jeruzalémě. *

* Velekněz Jóséf bar Kajjáfá - 14 př.n.l. až 46 n.l.